Osudové kruhy

I.
Krev mě tečkuje stíny
a potisk trička
svými křídly
létá v mé duši

Byla jsem vedena

jediným křížem
v cílové mapě

Uliční šeď
krájely vzpomínky

Pak prázdno čekání…

Je to jako by si
hvězdy podávaly ruce,
aby mě zachránily

Ne, já nemám problém
v komunikaci s mocnými
Cítím pokoru, víte?

Ale ne strach…

Jsem slza

A jdu se Vám kutálet po tváři,
pane

Mě cizí bolest
také vždycky uvnitř orosí…

II.
Dívám se do Vašich mýtických očí
a cítím klid

Křišťálová planeta
spojena s rukou
řetízkovou pupeční šňůrou
mluví Vašimi slovy

Příliš mnoho slov

Věřím ve svou duši,
jistě jako houba nasává
dnešní pole informací

I jako člověk rozumím

Neodrazují mně
jiné krabičky písmenek,
než používám já

Zjišťuji,
že jsem uvnitř rostla
i v době neučení

Čím víc vím,
tím jsem svobodnější
a zároveň menší

III.
Čekám
Čekám, až si rozvířený prach
mé historie zase sedne
do genetických pórů rodu

Možná projektová dokumentace
mých hříchů
je jednou provždy přepsána
ke kolaudaci smíření a odpuštění

Možná ji ještě dlouho
budu přepisovat
všemi svými vteřinami bytí
(i nebytí)

IV.
Únava
neodbila svou noc
a stále protemňuje hvězdy mé duše
Je brzy
na spasení…?