Popsaný polštář

Nafouklý fantazií,
lehoučký svými sny,
z jemného plátna nebe

Světlý vzor blesků
Tvého vztekání,
jehož úhly stejně miluji
barvou radosti a vášně

Voní
ospalými vlasy
v prstech,
když ráno exploduje
rozbřeskem
Tvé náruče

Noční stíny
všeho smutného
se skrývají v rozích
a tajně vysílají
peříčkové směrovky
do budoucnosti
ztišení

Jako velbloud
ve svých hrbech
schovává …
naději zítřků

s potem současnosti
a motýlem lásky
na spících řasách