Pestíky rána

Ujel mi autobus
Nuda

a pestíky představ

Svým dechem
píšu
do ještě černého rána
písmenka mlhoviny

Vzpomínám
na první obraz
za prahem domu

Daisy
(zlatý retrívr)
s černým hrbem na zádech
z kocourka Dráčka
v harmonii spí
na rozkousané předložce
za dva tisíce

Pak baterkové kroky
až do mé básně

o kalu tichého potoka
v nás

o prázdných zastávkách
těla

ve kterých si duše
má konečně čas
učesat myšlenky

Lupy lidských chyb
v kořínkách
psích genů
a lesk nevinnosti
jejich očí

Soulad
tmy a světla
v něžném objetí
zatáček životů