Za řasou dne

Slzy v medu

Cítím se jako kulička
zapomenutá v rohu dětského pokoje

Cestou z práce
v tomto ročním období
naštěstí
tma skrývá záclony slz

Ale děti za to nemohou...

To pracovní a životní stres
drobí mé kosti dnů
na strouhanku únavy

Konečky řas
se však dotýkám
Tvého srdce

(chutná po medu)

A rozevlátá větrem úkolů
se sbírám
ze všech světových stran
alespoň na chvilku
do Tvé náruče

» 06.02.2009

» komentářů: 9

Komentáře (9)

» 06.02.2009 - 18:09

Mbonita:
jemná a něžná krása ..pro mě..
ST

» 06.02.2009 - 18:49

Kapka:
Dobře že ta náruč je, že se má člověk kam schoulit a po tom všem náročném si medu lžičku dát.

» 06.02.2009 - 21:12

s.e.n:
Sladká náruč medová tvoje tělo ukonejší.

» 06.02.2009 - 23:06

Lota:
...je potřeba mít lidské srdce k dotekům...a když není, tak aspoň to zvířecí

» 07.02.2009 - 07:49

labuť:
Bláznivý utíkající život... Ještě, že máme tu teplou náruč, co má pro nás ukryté, pocity štěstí...

» 07.02.2009 - 12:16

Slávka:
Tohle, kytičko, moc dobře znám*...
*

» 07.02.2009 - 23:05

Psavec:
Hezká. Tak tedy do náeuče.

» 08.02.2009 - 15:54

Šerpík 1:
Problémy ať si už jiné místo někde hledají... Vždyť v medu i slzy... přece medově chutnají.

» 24.05.2009 - 01:19

drsnosrstej kokršpaněl:
jen se otisknu, líbí se mi báseň i komenty

Předchozí: Mezi zrnky života | Následující: Letokruhy matky

ostatní

Chat Soutěže Líbilo se Hry & Hrátky Statistiky Kontakt