Láme se čas

Láme se čas,

kdy čtyřlístky
splétají věnec smutku

kdy sklízíš
svůj zralý hrozen skutků

kdy slzy
tiše schnou už v koutku

očí

To je čas,
kdy potřebuješ
srdce v lásce
smočit

Čas svlékání stínů, bosé kroky po ostří bolesti XXX Čas vývoje hadů, kdy pro růst musíš zavřít dveře současnosti XXX Čas nevědomky rozmáčklé jahody v necitlivých prstech s mozoly obětavosti na chronicky natažených dlaních dávání XXX to není krev, ale ta pronikavá sladká vůně připomíná – už dost krvácení starých ran! XXX
Ne, v tom hřebenu života neschází zuby, ty mezery a pauzy jsou přirozené, jinak by nečesal pěšinky chůze v pralese emocí, jen by slizce hladil v neosobitý a mastný účes XXX Červená je agresivní, ale i dodává energii a touhu po vášni… proč ji však nosit na lodičkách a rtěnce, když ji může mít člověk v duši… jen se bosky rozeběhnout do rosy rozhodnutí, která probudí nové síly životadárných proudů

To jsou nevšechna písmenka, která rodí má lítost nad Tvou bolestí
To je má drzost špikovat Tvou zemřelou sebelásku

Láme se čas

kdy čtyřlístky
splétají věnec smutku

kdy sklízíš
svůj zralý hrozen skutků

kdy slzy
tiše schnou už v koutku

očí

To je čas,
kdy potřebuješ
srdce v lásce
smočit