Z krystalku duše

Nepíšu, víš…
duše je z nejhrubšího zrna
očištěna

Nemodlím se,
protože jsem se stala
morfogenním polem modlitby

Nepláču,
šašek mi skáče v očích
a směje se mými ústy

Nebolím,
všechen obsah toho slova
přijala jsem jako hranice svého života

Nebojím se
říkat své názory,
učím se jejich sůl krystalkovat trochu bez hran

Nehojím
neznámé náplastí z cukrové vaty,
už mi nevadí otazníky bez odpovědí

Přijala jsem sebe samu,
můžu žít nebo umřít

nic to nezmění na poznání,
že jsem součástí
svobody a lásky

Jsem nejbohatším zrnkem písku na světě,
protože jsem zároveň i tím nejmenším,
a to mě tak nějak zvláštně uspokojuje

stejně jako rosa na květu,
vlas slunce
a lidský úsměv