Samaritáni – Vláda Samů

XXXX.

6/3/2170
Samové natolik převyšovali svými schopnosti nás, obyčejné lidi, že se brzy prosadili na klíčové pozice ve strukturách USW. Ostatně náplň vládní administrativy se za ta léta velmi změnila. Pracovala totiž v úzkém kontaktu se Samaritány, kteří ač nezaujímali žádnou oficiální funkci, ovládali prostřednictvím své ekonomiky, samanetu a androidů v podstatě veškeré dění na Zemi. Vláda neměla fakticky žádnou moc, byl to jen intelektuální výkvět toho zbytku lidstva, který se nestal závislým na samanetu.
Samaritáni řešili otázku kontinuity vývoje na Zemi, pokud sami odletí, popřípadě postupně zemřou. To byl jeden z hlavních oficiálních důvodů, proč poskytli Samům tak náročný výcvik prostřednictvím Tutorů. Ze Samů se měli stát zasvěcení, dědicové Samaritánů. Podle občasných náznaků to vypadalo, že Samaritáni mají s nimi ještě další úmysly, které prozatím uchovávali v tajnosti.
Samové tak byli jedinými lidmi, kteří ovládali projektování, stavbu a řízení samanetu a samaritánské biotechnologie. Jediné, co Samaritáni zatím nikoho neučili, byly technologie spojené se stavbou a řízením kosmických lodí. Otázky Samů na toto téma odbývali se záhadným úsměvem, že Tutoři mají všechny potřebné znalosti a sdělí je v pravý čas. Kosmická loď Samaritánů byla prý vybavena i zbraňovými systémy, které byly schopny ničit celé planety a snad i menší planetární soustavy. Proč, to nikdo nevěděl, ale z některých simulací kosmických výprav na samanetu bylo zřejmé, že existují i další, velmi nebezpečné civilizace.
Samové vypracovali program získávající charakteristiky jednotlivých lidí mimo samanet, kteří byli ochotni na něm strávit určitou dobu v testovacích simulacích. Taktéž vybrali určité množství lidí závislých na samanetu, u kterých zjistili zajímavý potenciál v určitém směru a dobrou genetickou kondici. Tyto lidi pak postupně začali přesvědčovat k opuštění samanetu, k čemuž museli projít zvláštními odvykacími simulacemi.
A tak se formovalo nové, probuzené lidstvo, které prošlo určitým eugenickým výběrem – šlechtěním. Vývoj eugeniky jako takové byl na Zemi zbržděn a v podstatě zakázán od čtyřicátých let dvacátého století, kdy se fašisté pokoušeli o vývoj jakýchsi nadlidí šlechtěním a totálně tento vědní obor zdiskreditovali. Metody, kterými se to pokoušeli udělat byly totiž pro svou krutost naprosto nepřípustné. Jejich podstata byla ve vyvražďování a zotročování „nižších“ ras a u samotných „nadlidí“ docházelo k tlaku na jakkoli nemocné lidi, aby neměli děti. Chtěli tím tenkrát z německého národa vymýtit uměle „špatný“ genofond. Při tehdejších technologiích se to samozřejmě humánními způsoby realizovat nedalo, a tak se to zvrhlo v propagandistickou lež s děsivými následky.
Eugenika se stala do příletu Samaritánů naprostým tabu a situace se stala řešitelnou humánní cestou jen díky tomu, že většina lidstva odešla dobrovolně na samanet. Etický rozměr těchto kroků Samaritánů byl sice sporný, ale nikdo neprotestoval, všichni byli spokojeni se svými životy, které si sami vybrali. Samaritáni neodmítali odvykací simulace ani těm závislým samaťákům, kdo se pro odvykání rozhodli sami. Ale takových bylo velmi málo.
Takovým způsobem se podařilo udržet mimo samanet asi sto miliónů lidí, kteří se stali pokračovateli odkazu naší civilizace.
I tito lidé byli podle svých schopností zasvěcováni do samaritánských technologií, převážně těch, které byly spojeny s údržbou planety, tj. rozhodování o místních životních problémech, změnách životního prostředí. Disponovali místními technologickými prostředky, androidy a specializovanými stroji. Jejich úsilí většinou směřovalo ke specifickým úpravám samatorií, kterým dávali specifický vzhled podle požadavků jejich obyvatel. Bylo potřeba změnit odosobněná města samatorií a polidštit je. To se neobešlo bez rozhodování, kompromisů, vyjednávání, což rozhodně nebyla práce pro androidy. Architektura prožívala od příletu Sámošu své zmrtvýchvstání.
Výchova dětí se po zkušenostech Samů z ostrova Weiheke změnila. Stala se kombinací návštěv samanetu, kde ji přebírali Tutoři a pobytu s rodiči a jejich přáteli. Příbuzenské svazky měly daleko menší důležitost než ve středověku už před příletem Samaritánů. V posledních letech však téměř ztratily význam. Rodinné a příbuzenské vztahy mají svůj základ v potřebě lidí semknout se a společnými silami čelit hladu a nebezpečí. Oba tyto faktory z lidského života prakticky zmizely.Všichni se starali o děti jako o své, jen v rozhodujících okamžicích měli biologičtí rodiče poslední slovo. Samové další generace byli připraveni stejně dobře, jako jejich předchůdci, ale jejich jednání mělo víc lidský rozměr. Tím, že trávili více času v pokusech a omylech „naostro“ byli tvořivější a jaksi uvolněnější.
Lidé se stali vlastníky části samaritánských technologií umožňujících život na naší planetě. Byla stavěna podmořská města, která byla hojně využívána k odpočinku a sledování podmořského prostředí. Samozřejmě k tomu nebyla využívána osvětlovací technika jako kdysi. Používalo se zvukových mikrovln s proměnnou frekvencí a amplitudou, což umožnilo vytvořit jakýsi ultramoderní radar operující zcela mimo pásmo citlivosti jakýchkoli živočichů.
Samaritánská technika prováděla dokonalé holografické konverze zkoumaného prostředí ve speciálních kinosálech, které byly, díky samanetu, na pevnině. Do podmořských měst jezdili zájemci o výlety hluboko pod hladinou oceánu.
Komunikační technika dávno pomocí sítě sond zmapovala celou sluneční soustavu a tak nebylo problémem prohlédnout si holografické záznamy z kterékoli planety sluneční soustavy a pohlédnout dokonce do jaderného pekla na Slunci zblízka. Někteří Samové promýšleli projekty na osídlení Marsu. Chtěli jej udělat obyvatelným pro lidi, ale Samaritáni stále odmítali uvolnit potřebné technologie. Samové se je pokoušeli vyvíjet sami na základě znalostí, které od Samaritánů získali, ale to vypadalo na delší dobu. Nešlo o nic menšího, než vytvořit na Marsu atmosféru, oceány a změnit jeho dobu oběhu a náklon osy rotace.
Díky pokroku v matematice, fyzice, chemii, biologii a kybernetice se to však nezdálo být až tak nemožné, všichni včetně Samaritánů věděli, že je to jen otázka času. Více než polovina Samů a třetina ostatních lidí se zabývala vědeckým výzkumem, který se s novými poznatky a technickými možnostmi stal vzrušující hrou. Jen asi desetina lidí se věnovala administrativě, asi dvakrát tolik technologiím a zbytek uměním, které získalo naprosto jiný rozměr. Probuzení, jak si začali říkat ti, kteří nebyli závislí na samanetu měli vysokou inteligenci a předpoklady k vytváření dobré komunikace s ostatními. Samozřejmě tato skupina lidí nebyla nehybná, Samaritáni probouzeli další talentované lidi a ti, pro které byl život v realitě moc těžký, se vraceli zpátky na samanet do pohádkových životů. Tak se postupně probuzení společně se Samy stávali přirozenou elitou lidstva. Mezi nimi prosakovaly úvahy o tom, co budou Samaritáni od lidí chtít. Ale ti o tom stále mlčeli.
Lidé se za ty pochybnosti styděli. Samaritáni přece vyřešili všechny jejich ekonomické problémy zavedením plně automatizované produkce a sociálních služeb pomocí androidů. Vyřešili ekologické problémy. Proměnili celou planetu na čistý stabilní ekosystém, který tu býval před více než 2000 lety. Oživili ze zbytků genetických informací dokonce i některé dávno vymřelé druhy rostlin a živočichů.
Vyřešili veškeré energetické problémy zavedením čistých forem energie a proměnou lidské civilizace na nízkoenergetickou. Produkce s vysokou spotřebou energií přenesli do kosmu. Většina energie používané na Zemi pocházela z gigantických deštníků sbírajících sluneční energii rozprostřených v prostoru po sluneční soustavě v pásmu mezi Merkurem a Venuší. Umožnily to jejich fotovoltaické a přenosové technologie. Mohutné retranslátory si přeposílaly energii na vzdálenosti několika miliónů kilometru ve formě koncentrovaného paprsku pole. Nitky energetické sítě sluneční soustavy se sbíhaly na zemské oběžné dráze, kde bylo umístěno šedesát čtyři koncových přenosových stanic. Ty vysílaly energii do pozemských sběračů umístěných v pouštích a na opuštěných ostrovech. Klasická energetická rozvodná síť byla nahrazena samanetem.
Vytvořením možnosti virtuálních životů na samanetu, kterým dala většina lidstva přednost zastavili přelidnění, aniž komukoli ublížili. Vlastně jen vytvořili pro většinu obyvatelstva virtuální ráj.
A po celou dobu za to od lidí nic nechtěli.