Půl vteřiny

Ten film byl dobře zahraný

Cítila jsem těhotenské břicho
i kopání dítěte,
porod
v obláčku hraničního vnímání,
kdy bolest
malovala písmena zázraku
zrození

Baculaté dětské ručičky,
první hry s nimi,
první smích, tulení, mazlení,
slovo… máma,

které už nikdy neuslyším,

protože čtyřicítka už dávno
navléká korálky dalších let
a přibývající vrásky
se předběžně chystají spíš
na roli babičky

Pilulky připomínající vitamín B
se strojovou pravidelností
měsíc co měsíc
zabíjí naději na splnění snu

Půl vteřiny
se umí rozkrojit
na nekonečné schodiště
pocitů

Bolest bez hranic
Radost bez hranic
Realita

Ne, neboj se…
Rozum je na prvním místě

A každoměsíční boj
na celoživotním poli ženství
vítězím

našimi čtyřmi dětmi,
Zamilovankou,
Lucinkou Teru,
osmi kočkami
a Daisinkou

A Tvými dlaněmi
na řídítkách kola,
na dokonalosti míče při volejbale,
na mých prsou

Nejsem jen matka

Jsem i člověk,
který má právo
žít i pro sebe,
pro Tebe,
odpočívat
a nemít povinnosti

To je škola přirozenosti,
kterou jsem před osmi léty
začala studovat
ve Tvé komoře srdce

A Ty jarní pampelišky
za to prostě stojí…