Za paprskem člověka
z nadvědomí
» autorka: Levandule |
Zraněná duše netleská
lízátkům ze zavřených dlaní
Ale slunce vždy vítá
jako máminu náruč,
která konejší
A co když je ještě nenarozená
Tlačí v myšlenkách
chmýřím z pampelišek,
lechtivým dotykem míchá Tvé sny
Ve snáři z popela zapomnění
snažíš se skládat mozaiku,
která hojí
I o tom je lidství
lízátkům ze zavřených dlaní
Ale slunce vždy vítá
jako máminu náruč,
která konejší
A co když je ještě nenarozená
Tlačí v myšlenkách
chmýřím z pampelišek,
lechtivým dotykem míchá Tvé sny
Ve snáři z popela zapomnění
snažíš se skládat mozaiku,
která hojí
I o tom je lidství
» 20.11.2010
» komentářů: 2
» 20.11.2010 - 23:55
Zasr. romantik:
Věř v dobro
a nepodléhej zlu
věř a ono
tě nikdy nepošle ke dnu Věřím ve sny
a nepodléhám snu
věřím a snívám
že nikdy nespadnu ke dnu Věře věřím ...
a nebojím se zla, tak
své dobro tady vzývám
láska je (někdy) jak hrouda zla – ta. Jindy jak jařmo
na pleci mé
to je přeci
nad síly mé!
Věř v dobro
a nepodléhej zlu
věř a ono
tě nikdy nepošle ke dnu Věřím ve sny
a nepodléhám snu
věřím a snívám
že nikdy nespadnu ke dnu Věře věřím ...
a nebojím se zla, tak
své dobro tady vzývám
láska je (někdy) jak hrouda zla – ta. Jindy jak jařmo
na pleci mé
to je přeci
nad síly mé!
» 22.11.2010 - 23:09
Bíša:
Perlíš!!!
Perlíš!!!
Předchozí: Knoflík do jiného světa | Následující: Vzkaz z pírek