Samaritáni – Zlo plodí zlo

XLI.

Šaríf byl od rána neklidný. Dobře si vzpomíná, jak mu včera Damis kladl na srdce.
„Šarífe, ty jsi nejspolehlivější strážce, kterého mám. Ty dvě proklaté Samaritánky nesmí nikdy opustit tohle vězení. Je to naše jediná naděje, jak zachránit Wahedovo království na zemi. Doufám, že mě dobře chápeš. Pro Waheda musíme obětovat mnohé a třeba i život, když o to požádá.“
A před deseti minutami přišel Gurúb a sdělil mu, aby ty ženy propustil, jen co budou připraveny.
„Ale Damis mi včera řekl, že ..“
„Damis musel změnit svůj názor. Víš co máš dělat, tak už mě nezdržuj otázkami. Máme málo času. Samaritáni čekají nahoře.“

„Jak to myslel? Mám plnit příkazy. Damis musel změnit názor? Přece říkal, že nikdy ..??? Šaríf se zhluboka nadechl. Wahed mi říká, co mám udělat,“ přistoupil ke dveřím a zaklepal.
„Jsme připraveni.“ ozvalo se zevnitř.
Vzápětí se otevřely dveře a v nich se objevila Ani. Šaríf bleskurychle vytáhl kinžál a několikrát bodl. Ani se s udiveným výrazem sesunula na zem. Šaríf, se vrhl se zakrvácenou dýkou na Natan. S čím nepočítal, to byl výcvik Samaritánky. Natan mu bleskurychle uhnula a zkroutila mu ruku s nožem za záda. Přes její značnou sílu se Šaríf vysmekl. Nůž, který přitom držel v ruce přeřízl přitom tepnu na zápěstí Natan. Přesto s kočičí pružností přiskočila k Šarífovi a stačile jej prudce udeřit dlaní do temene hlavy. Šaríf byl doslova sražen k zemi a ztratil vědomí. Natan se snažila zaostřit zrak. Všechno kolem bylo náhle zasníněno rudou mlhou. Pocit chladu a únavy ji přemohl. Svezla se přímo na Šarífovo bezvládné tělo. Anafylaktický šok dokončil Šárífovu práci.
...
Šaríf ucítil jak se mu na hruď lepí něco teplého. Sáhl si na košili, aby zjistil co to je.
„Krev!“ udiveně zamumlal a v tom se mu objevila před očima vzpomínka na zápas s Natan. Ta žena musí být vyslanec Ablisův! Nikdy nezažil nic podobného. nemohle se soustředit. „Ta strašná bolest hlavy!“
Pokusil se vstát ale nešlo to. teprve teď si všiml, že Natan leží na něm. Prudce se vytrhl, jak jej to vyděsilo a vyskočil na nohy aby mohl pokračovat v boji. Vzpomněl si na historky o vyslancích Ablise, kteří vstávají z mrtvých a krutě se mstí svým vrahům. Je proti tomu jediný prostředek. Oddělit mrtvolám hlavy od těla. Přistoupil opatrně k Natan a když se ujistil že se nehýbá, zručně jí uřízl kinžálem ostrým jako břitva hlavu. Potom jako ve snách udělal totéž u Ani.
„Ne, já nejsem vrah,“ pomyslel jsi. Jen věrný Wahedův služebník, pomyslel si. A Damis to řekl jasně.
„ProWaheda musíme obětovat mnohé a třeba i život, když o to požádá.“
sedl si na zem, opřel se o zeď a chvíli se modlil k Wahedovi, aby mu dal sílu. Pak si vrazil kinžál rovnou do srdce.

***

“Neříkal Damis, že už pro Ani a Natan poslal? Tak kde jsou tak dlouho? Už je to více než půl hodiny!“ uvědomil si John.
„Tak kde jsou?“ zeptal se dobře živeného mnicha, kterého tu Damis zanechal.
„Už tu měli být,“ odpověděl vyhýbavě mnich. Jistě tu budou každou chvíli.
Najednou se nečekaně objevil před nimi Damisův hologram. Vypadal velmi ustaraně a pečlivě volil slova. „Stala se hrozná věc... vymklo se nám to z rukou.“
„Co se děje?“ vykřikl John. „Kde je Ani? Kde jsou?“
„Jejich strážce, Šaríf, zešílel. Už měl vydán příkaz, aby je přivedl, ale musel jej posednout Ablis, jinak si to neumím vysvětlit.“
„Tak co se stalo!“ zařval John, který už ztratil sebekontrolu.
„Šarif .. je zabil. A potom zabil sám sebe. Není hoden Wahedova soucitu.“
John strašlivě zavyl. Celým tělem mu projela nesnesitelná bolest, která se zastavila v hrdle a vyrazila ven v podobě nekonečného zoufalství. „Proč? Proč Ani! Komu ublížila.“
Upřel na Damise pohled ostrý jako břitva plný nenávisti. „Za tohle zaplatíš! Byl jsi za ně zodpovědný.“
„Nemohu za to,“ snažil se Damis o omluvu. „Nemohu za to. Porušil mé příkazy“
„Ale můžeš. Můžeš,“ probodával John Damise pohledem. „Nevychováváš ve svém městě mírumilovné věřící, ale fanatiky, kteří zabíjejí. Je to tvoje a jen tvoje vina. A budeš se z toho zpovídat, to se spolehni.“
Dar Niels byl bledý a čelo se mu orosilo potem. „Okamžitě nám vydejte jejich těla.“
„Ano,“ odpověděl ustrašeně Damis. „O tom jaká příjmeme opatření si promluvíme později, ale nedoporučuji ti jejich vydání zdržovat.
„Jsou na cestě,“ odpověděl roztřeseným hlasem Damis.
V té chvíli přijel k oběma džíp se hrůzným nákladem. Dar odhrnul plentu, která přikrývala těla a když uviděl oddělené hlavy vykřikl. Stálo ho strašlivé námahu, aby se nepřestal ovládat. Pochopil, že oběma ženám už není pomoci. Probodl Damise Pohledem a chladným hlasem mu řekl. „Pokud nechceš, aby pro tebe byly důsledky ještě horší, okamžitě se dobrovolně vzdáš všech svých funkcí. Uvolníte na měsíc samanet pro všechny vaše věřící, aby jsi jim vysvětlil k čemu došlo. Slovo dostaneme my, abychom mohli vašim lidem říci sami, co jsme chtěli pro ně udělat a co se stalo. Poté si sami zvolí nového velekněze. Prostřednictvím samanetu, budou lidmi vybráni a představeni kandidáti. Hlasování samo bude tajné. Jinak vás sesadíme a sami vytvoříme vládu. A ty půjdeš zpytovat svědomí do Lunaparku.
Damis mlčky přikývl. „Zítra se vzdám všech funkcí. A chcete-li, půjdu se modlit do Lunaparku.“
Jeho hologram zmizel.