Monolog o Lásce

Řekni proč, Lásko,
bolesti se klaníš
pelyněk ráda
podáváš na medu?

V tornádu snů
poklidu se straníš
ke štědré hostině
máš i kapku jedu?

Snad bez strastí
té pravé lásky není
a proto přicházíš
k nám po setmění

Holduješ krvi
a dobrému vínu
slovíčkům sladkým
máčeným ve zločinu

Ty hodné bláhovce
odháníš od sebe
padouchy prolhané
vynášíš do nebe

Pro tebe nebývá
nikdy nic dost svaté
moudrosti biskupů
jsou víno odestáté

Jsi ta, kdo jsi
jsi modrá obloha
nikdo tě nezkrotí
pocházíš od Boha