Hořlavá...

Když oheň v krbu zaplane
Tak moc se zase nestane
Aby se o tom dalo psát
Snad jen když živé plamínky
Probudí dávné vzpomínky
Starého pana pyromana
Jak v dětství každičkého rána
S krabičkou sirek šel si hrát
Pak nad krajem se nesla rudá záře
Rozrušením hořely mu tváře
Plamenný projev staré mýty boří
Na slunci rudé šátky hoří
Tou dobou daleko je k moři
Po kterém malé bárky plují
Však lýtka sama se již zapalují
Jiskřička lásky přeskočí
Z užaslých očí do očí
Zasažen lásky plamenem
V srdci svém touhou zmámeném
V té chvíli jsem si téměř jist
Že by se o tom dalo číst
Ve stínu poblíž minaretu
Ku svému smyslnému retu
Připevnil dobrou cigaretu
Zasněně hledíc do dálky
Zjistil že nemá zápalky…