Samaritáni – základna na Marsu

XLVI.
Do dvou měsíců stálo na Měsíci dvanáct nových mezigalaktických lodí typu Sammering-1. Ben navrhl, aby se celá ta první pozemská vesmírná flotila nazývala „Apoštolové“ a jeho návrh byl s nadšením přijat. Asi není potřeba nijak zdůrazňovat, že vlajková loď byla pokřtěna jako „Petr“.
Androidům nebylo ani třeba cokoli nařizovat, každý z nich měl v sobě něco jako genetickou informaci, zakódovaný plán co má dělat. Stavba silně připomínala mraveniště – zdánlivě chaoticky se pohybující androidi pracovali jako mravenci. Nezastavili svou činnost ani na vteřinu, dělali přesně a efektivně co bylo potřeba. Kal vysvětlil Benovi u vína z Waiheke (které si mimochodem velmi oblíbil), že jejich mozky jsou propojeny a díky této komunikaci vytvářejí jakousi nadvědomou entitu, která vše bezchybně řídí. Ačkoli žádný z androidů nechápe proč to nebo ono je potřeba udělat, tato superinteligence to ví velmi přesně. Přitom ona sama je jen nevědomou součástí každého z nich.
Budoucí intronauti neměli ani chvíli času. Androidi, kteří měli letět s nimi, je prováděli po staveništi a podávali jim výklad o jednotlivých systémech na budoucí lodi.
„A co teď Kale?“ zeptal se Ben. „Máš pro nás nějaké úkoly?“
„Jak už jsem řekl, celý vesmírný program má vést ke zvýšení bezpečnosti pozemské civilizace. Vím, že jsme o tom nemluvili, ale je asi jasné, že nejsme ve vesmíru sami. A věř, že naše civilizace má už v tomto ohledu nějakou zkušenost za sebou. Vše se dozvíte v pravý čas.“
Kal Rios se obrátil k jednomu ze svých osobních Androidů.
„Dej svolat všechny lidi do centrální haly GALAXY. Je čas rozdat nové úkoly.“
Centrální hala měsíční stanice GALAXY připomínala nejvíce ze všeho Koloseum. Využívala se jen zřídka, klidně bylo možné celé Kalovo vystoupení organizovat přes komunikační kanály, ale tohle byla slavnostní chvíle, kterou si nikdo nechtěl nechat ujít. Do půl hodiny tam byli všichni. Napětí stoupalo.
„Přátelé. Vítám vás mezi intergalaktické astronauty. Tímto na sebe přebíráte odpovědnost za ochranu existence pozemské civilizace. Bude to na vás klást vysoké nároky. Je možné, že už nikdy nepřistanete na Zemi jinak než ve virtuální realitě. Také si doufám každý uvědomuje, že vám půjde mnohem více o život, než na Zemi. Chci vás proto naposledy vyzvat. Kdo si to rozmyslel, může ještě odstoupit. Máte půl hodiny na rozmyšlení. Za půl hodiny složíte přísahu intronauta a nebude cesta zpět.“
Halou to zašumělo. Přísahu intronauta samozřejmě všichni znali. Zněla velmi jednoduše:

„Já se tímto vzdávám části své svobodné vůle ve prospěch celku. Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí budu poslušen příkazů svých velitelů. Vše, co se dozvím v rámci činnosti intronauta, budu považovat za důvěrné. Tak přísahám.”

Odejít se nerozhodl nikdo. Všichni intronauti složili přísahu bez váhání. Svou volbu už udělali dávno. Poté se znovu ujal slova Kal Rios.
“Naším prvním úkolem bude vybudovat rozsáhlý komplex podzemních stanic na Marsu. Budou vzájemně fyzicky odděleny, ale propojeny sebedestruktivní sítí samanetového typu. Každá stanice bude mít svůj nezávislý zdroj energie zálohovaný zdroji nejbližších stanic. Budou budovány v hloubce jednoho až pěti kilometrů pod povrchem a tedy absolutně bezpečné proti energetickým útokům na povrch s výjimkou těch, které by zničily celou planetu. Tyto stanice musí zůstat mimo přítomné všem naprosto utajeny. Budou totiž sloužit jako genetické banky pro případ zničení lidstva na Zemi. Někteří z přítomných zde budou uloženi na samanet. Osazenstvo musí mít mezi sebou intronauty, abyste byli schopni v případě nutnosti odletět bez vnější pomoci. Počítám asi dvacet procent a pro začátek se budete jednou ročně střídat. První z vás nastoupí svou službu za tři roky, až všichni získáte určité zkušenosti. V té době by už měly být stanice dobudovány. Jsou nějaké otázky nebo připomínky?”
“Tim Coral, seržant z lodi Šimon. Kale, není mi jasné, co by se stalo, kdyby byla pozemská civilizace zničena? Kdo to těm lidem na samanetu řekne?”
“Time, ti z vás, kteří budou na marsovském samanetu tam nebudou v zábavním podniku, jako ti na Zemi. Tento samanet bude mít nejen spojení s pozemskou realitou, ale také s loděmi. Z důvodu utajení budou zprávy z vnějšího světa pouze přijímány, ale pro zjištění situace to stačí. V případě nebezpečí dojde k hromadné evakuaci určité části lidstva z pozemského samanetu, ale to už bude další úkol, pro který bude potřeba vybudovat evakuační flotilu.”
“Ivan Matrosov, poručík, loď Jan. Není mi jasné, k čemu to vlastně všechno bude? Dejme tomu, že někdo nebo něco zničí lidstvo, v horším případě celou planetu. Co asi bude dál? Změní se ti, kteří zde na Marsu budou připojeni k samanetu na jakési podzemní krysy? Vždyť sami nebudou moci ani na povrch. Mars je neobyvatelný, na povrchu mohou být nejvýše takové stanice, jako je Lunapark nebo GALAXY.”
“Ne, Ivane. U každé stanice .bude v podzemním silu ukryta menší bojová loď a na každých pět bude připadat jeden intergalaktický křižník typu Sammering-1. Jak víte, i menší taktické lodi, ač schopné operovat jen v rámci sluneční soustavy, jsou velmi účinně vyzbrojeny. Osazenstvo marsovských stanic by mělo být schopno ubránit sebe a v nejhorším případě opustit i sluneční soustavu, aby nalezlo nový domov pro lidstvo, pokud už Země nebude revitalizovatelná.”

“Kale, opravdu si myslíš, že takové zálohování lidstva na Marsu zabrání případnému útoku vyspělejší civilizace? Jak dlouho by vám trvalo než byste takové stanice objevili?”
“Těžko říct, Bene. Pokud by ta základna byla na Měsíci, najdeme ji ihned. Mars je ale dost nehostinná planeta a rychlý průzkum nic neobjeví. Samozřejmě, kdybychom věděli, že tam máme hledat .. proto musí projekt pro obyvatele Země zůstat naprosto utajen. Kromě toho,
kdo ti řekl Bene, že budou základny jen na Marsu? Musíme postupně ovládnout velkou část galaxie i mimo sluneční soustavu. Až se to povede, bude lidstvo těžko zranitelné. Je to stará přírodní strategie. Slabší přežije jen tehdy, když se množí a expanduje. V případě lidského druhu se dá expandovat jen do kosmu. A každá civilizace musí počítat s tím, že existuje i vyspělejší.”
“Chápu, Kale. Máme asi dost štěstí že první civilizací, se kterou jsme se střetli, byla ta vaše.”