Noc

Zem silou svou mne přizemnila
A vesmírem se roztočila,
když časy věků prohýřila
s tou tmou opojně vláčnou.

Pár slov – co tady v křeči zbyla
už neznámo kam vyústila
Hvězdy jsem o ně neprosila
Bolí..když zmáčknou!!

Noc černomodrá na mě zírá
Chodník své kostky otevírá
Utíkám v náruč Všehomíra
A stromy pláčou..

Měsíc mne v náruči své svírá
Tápu – kde objeví se bílá
Zornice světlo nepobírá
A stíny křepčí..skáčou!!

Kouř z cigaret mne obestírá..
Žhavost ji pomaličku sžírá
Den jepičí si neužila
Točím svou káčou..

Tma s dnem se v jedno promísila
Touha se v strachu vytratila
To špína světlo zohyzdila
Svou intenzitou značnou..

Kroky jsem bezděk zastavila!
Slova mě v mnohém obelstila
Chuť v naději jsem nezměnila,
Když supi řádit začnou..

Pravda je křehká jako víla
Víc ztratila než objevila
To křivda mnohé přehlušila
Svou tezí jednoznačnou…