SBOHEM

Strádám
a to už v mnoha ohledech…
hledám objetí tvé – alespoň ve svých snech
a čmárám vzkazy skoro po všech zdech

HLAVU SI V DLANĚ VKLÁDÁM!!

Brečím
Slzy v mém nitru rány omývají
a sny mé – se mi příliš hrůzné zdají
ústa si tu a tam svůj tiše dotaz zašeptají

S PROSBOU TU V KOUTĚ KLEČÍM!

Objímám
jen přelud Tvůj – už sotva patrný
tak strašně bojím se té velké proměny
cit k tobě je tak silně neměnný

TEBE CELÉHO V SOBĚ UKRÝVÁM!

Hledám
to východisko ze zdánlivé tmy..
a nesmyslně se as obklopuji propastmi a zdmi
ta samota se nepřečká tak lehce bez újmy

A STOKRÁT MŮŽU ŘÍKAT – BĚDA!

Evokuji
V sobě své myšlenky a touhy..
Čas je tak relativně krátký – však v samotě dlouhý
Snad se mé jizvy (nebo tvé) už více neprohloubí

LÁSKA MÁ K TOBĚ NEUSTÁLE ROSTE – BUJÍ!

Mlčím
protože slova má ti tolik ubližují
tak sedím sama ve své samotinké sluji
a toho nad námi tak často oslovuji

AŤ MI DÁ SÍLU NEPÁRAT SE S NIČÍM!!