slast z druhé strany

Každý z nás mraky opěvuje
I deštík..který skrápí Zemi
Však „BDĚLÝ“ zrakem vycestuje
..na otvor..co se z téru tlemí..

Ta díra vodu polykajíc´
Je v suchu SOTVA pro námět
(za vedra nechce ani krajíc..
Však mokrý jazyk spolkne hned)

V horku je totiž navnazená
Z myšlenky jedné jediné…
(ten kanál je HOLT lačná žena)
Co touží po té vteřině

až začnou kapky na zem bušit
a dají předzvěst splynutí
tak nenechá se nikým rušit
voda jí všednost ochutí..

..neb to je její hlavní slastí
když vody proud jí do klína
řítí se střemhlav – je v té pasti
ve které pěsti zatíná…

..a mít tak hlavu – zaklání ji..
A mít tak ústa k sténání
A mít tak krk – tak po té šíji
se voda jistě prohání

..a zurčí stále..zas a znova
(tak nechtějte jí závidět)
..jak nemůže se vzpamatovat
že poznala svůj hříšný květ

vždyť rozkoš není jen tak k mání
co k mání???..není k dostání
a ona chtíč svůj bez ustání
vpřed pomaličku pohání

Co za radost má v bídném žití??
vrchol už na zvon vyzvání
(i ona jeho příchod cítí)
Tak zasekne ho v stoupání

…a mazaně ho prodlužuje
je napjatá a strnulá..
Ví..že by ten vlak rychle ujel
Kdyby se nyní pohnula

…jen labužnicky vychutnává
ten jediný klad svého bytí
(pršívá málo..žádná sláva
A stokou být – jest živobytí ..

..který by nechtěl nikdo z nás
Tak nedočkavě znovu čeká
až přijde opět její čas..
(a v představách se svůdně svléká…)

..a jakmile zas hromů hřmění
jasný jí signál zvěstuje
tak na nymfu se ladně změní
….ona déšť prostě MILUJE!!..