..tisíc a jedna noc jinak..VII.část

A v každém dalším novém dni se setkávali zas
vnímali drobnou nádheru i nevýslovnost krás
..den ze dne stále víc a víc v nich ohně lásky hoří..

..on zbožňoval ji poslouchat..ona zas jeho hlas
rej pouťový je oblažil..(a ji zas modrojas
andělských očí s vějířky..které se do ní noří..)

četla mu svoje básničky..(už přišel jejich čas)
až tisíc jedna uběhne..Bůh k růži přidá klas
který stejně jak v úrodě plodností pohovoří..

prozatím dlaně proplétaj´..k štěstí i na souhlas
..k tomu jim zpěvnou árii pískává konipas
Andílek spolu s vichřicí už pevné pouto tvoří..