..král Lávra..

Lazebníci zas se třesou strachy..
(sází se. A v sázce nehrají prim prachy)
Každoročně přichází den losování
Nikdo nechce vyhrát – každý svůj krk chrání..

Král si totiž opět hodlá stříhat vlasy
Dlouhé jsou už moc i maličko se řasí..
Holiči však vědí, že krok zpátky není!
..k popravišti vede tohle zastřižení.

Kukulín má smůlu – na něm los dnes leží.
Jeho matka s pláčem za králem hned běží
..o synovu duši krutovládce žádá..
Klečí, lamentuje – třese se jí brada..

Král chce lidu předvést, jak je dobrotivý
(kde se to v něm bere – sám se tomu diví??)
Z Kukulína rázem holič jeho dvorní
Pod přísahou krutou..v tom jsou rádci svorní!!

Nikde nesmíš říci – cos u krále viděl
Lávra by se totiž za své uši styděl
Proto mlčet musíš, abys mohl žít
Jazyk nechej v ústech – tak nastolíš klid..

Lehké je však říci, těžké dodržeti
Tohle vědí staří, vědí to i děti
Kukulín se tedy poustevníka ptá:
co s tím hrozným tajem udělati má??

Řekni staré vrbě, co tě v puse pálí
Ta za kůru stromu všechna slova halí
Nikde neprozradí, cos jí našeptal
Budeš spokojený – ty i Lávra král..

A pak jednoho dne.. ples na počest krále
Muzika se nese celým vznosným sálem
..když v tom basa sama začne vyhrávat
cosi o ušiskách, jimž se nesmí smát..

Červíček holt totiž cestou do plesu
kolík z basy ztratil někde u vřesu
a pak nový rychle z vrby vyřezal..
Co se bude dít..to by se nenadál..

Král se strašně mrač.. lidé v úleku
To co léta skrýval v marném převleku
na odiv dnes světu – očím poddaných
Každý to vzal dobře. A král trochu zjih´..

* * *

Dnes už neskrývá si svoje oslí uši
Každý by i řekl, že mu skoro sluší
Krutost jak by s pravdou – náhle zmizela..
Byl tu milý král..tak milý docela…