..excessus..

labuť:
Moc dobře vím, co Tvá kamarádka prožívá. Taky už tři roky maminku nemám, zemřela mi v náruči.... bolí to do dneška.

nejsembásník:
zemře-li někdo blízký, je to těžké vždycky, ať je to náhlé, nebo obávané ...

Buližník:
Smrt přichází k nám nevítána
když ubírá se po svých cestách
nepřichází sama.
Smutek je věrným společníkem
slzy, pláč, … a taky bolest srdce
stažené pevným lýkem.
Je lakomá a krutá
nic nevrátí, co vzala
kosa,
…co drží její ruka…

Buližník:
Smrt přichází k nám nevítána
když ubírá se po svých cestách
nepřichází sama.
Smutek je věrným společníkem
slzy, pláč, … a taky bolest srdce
stažené pevným lýkem.
Je lakomá a krutá
nic nevrátí, co vzala
kosa,
…co drží její ruka…

Květka Š.:
Život se opravdu někdy krutě zachová
a ptát se proč???
Na to není odpověď,jen slzy...

Květka Š.:
Život se opravdu někdy krutě zachová
a ptát se proč???
Na to není odpověď,jen slzy...

j.c.:
Zamilovaná smrt
I já mám právo k milování,
můj krok se vznáší tiše, lehce
ty neznáš mě, nevnímáš ani,
jak stuha vlaji na kolébce I soucit znám, ten skrývám v plášti,
prožitých strastí trhám sítě,
již obejmi mě, bez vší zášti
mám hrůzy tvář, však miluji tě Tak nevinný jen spáchán hřích
polibek chladu, pár něžných gest
v zápasu šancí prohraných
Pak prázdnota, nesevřená pěst Až později ti řeknu více
při dechu z úsměvu co vane
teď poklekni u zpovědnice,
smrti svěř se...(zamilované)
===
Jiří senior

j.c.:
Zamilovaná smrt
I já mám právo k milování,
můj krok se vznáší tiše, lehce
ty neznáš mě, nevnímáš ani,
jak stuha vlaji na kolébce I soucit znám, ten skrývám v plášti,
prožitých strastí trhám sítě,
již obejmi mě, bez vší zášti
mám hrůzy tvář, však miluji tě Tak nevinný jen spáchán hřích
polibek chladu, pár něžných gest
v zápasu šancí prohraných
Pak prázdnota, nesevřená pěst Až později ti řeknu více
při dechu z úsměvu co vane
teď poklekni u zpovědnice,
smrti svěř se...(zamilované)
===
Jiří senior

Mbonita:
smrt je žena
vím
a já sama se jí nebojím
jen své blízké nechci ji dát
snažím se jí odpírat vstup
i když vím
že je jediným faktem
spravedlivým znám ten pocit bezmoci,když přicházíme o blízkého člověka
tohle je báseň,kterou jsem napsala když mi umíral tatínek Zoufalá
Umírá mi srdce u nemocniční postele.
Bezhlasé rty šeptají...ne..ne...ne. Oči vypálené slzami hledí
do tváře spícího anděla. Dlaň svírá druhou,
když vlákno bezmoci ovíjí mě a
já vím, že mi odcházíš. Hladím tvou duši.J

Mbonita:
smrt je žena
vím
a já sama se jí nebojím
jen své blízké nechci ji dát
snažím se jí odpírat vstup
i když vím
že je jediným faktem
spravedlivým znám ten pocit bezmoci,když přicházíme o blízkého člověka
tohle je báseň,kterou jsem napsala když mi umíral tatínek Zoufalá
Umírá mi srdce u nemocniční postele.
Bezhlasé rty šeptají...ne..ne...ne. Oči vypálené slzami hledí
do tváře spícího anděla. Dlaň svírá druhou,
když vlákno bezmoci ovíjí mě a
já vím, že mi odcházíš. Hladím tvou duši.J

harmony:
beze slov ST!!!

Bíša:
Skvělé verše!

enigman:
nic není definitivní...