..čajové poetično..

V zátiší starého budoáru
Na tácku z tepaného stříbra
leží prastará libra
v prachu čajových dýchánků, o nichž už nemám páru...

Na zdi dlí tygří kůže
A v jeho žaludku as kdysi ovce byla
Likérem z karafy by mysl má se oživila
a projasnil by ji jen prolínající se světla kužel...

Těm poetickým chvilkám odzvonilo
Hvězda, glanc, úslužnost se odstěhovaly
a pouhých řádek pár tu nastiňuje, jak se žilo

Bývalo hřejivě a milo
Čaj z čajníku se vypil a už nepálí
což hrnek s táckem nadobro pak usmířilo...