..lék duše..

Alejí Tvých řas jsem provlékla kus snění
a druhou řadou vrátila se zpátky
Most do očního salónku se zdál být trochu vratký
tak polehoučku strukturu mu pro dnešní noc změním…

V úžině Tvých rtů jsem zakotvila toužení
a v jemném vánku kolébám se s ním
Na volném prostranství jas barvy zčervením
krátkými tahy štětce v rudé náplavě /však co bys čekal od ženy/…

Pak v terénu Tvé krajiny jsem rozprostřela vábení
a na pár místech tajemství svá drze skryla
Jen nenucená lhostejnost láká do domicila
Nůž napětí by rozkrojil, když chutě s chtíčem od těla jsou drženy…