Samaritáni – odolnost samanetu

LIII.

Byl letní podvečer a v trávě seděli proti sobě dva mladí muži. Jedno měli společné. Vyrůstali v jiném světě než většina ostatních lidí. Byli vychováni virtuálním učitelem ve virtuálním prostředí. Jejich mozky byly na samanetu stimulovány k vyššímu výkonu a na city nebylo moc času. Tedy pěstovaly se, Samové jsou k sobě zdvořilí, milí a nekonfliktní. Vlastně ani pořádně NEVĚDÍ, co to takový konflikt je. Byli o tom poučeni jako o válce s možným nepřítelem, který je někde daleko ve vesmíru, nikoli tady, v našem světě. Už je to dva roky, co oslavili dvacáté narozeniny a byli odpojeni od samanetu. Poprvé uviděli sami sebe a své známé v reálném světě. Ve virtuální realitě zůstávala Samům jejich skutečná podoba, takže překvapení se nekonalo.
„Georgi, co myslíš, jaký je vlastně rozdíl mezi životem na samanetu a smrtí? Ptal jsem se Tutora, zaujala mě buddhistická filosofie převtělování a karmy. Na samanetu sice můžeš virtuálně zemřít a narodit se třeba stokrát, ale nedovíš se, co je VE SKUTEČNOSTI mezi tím. Má buddhismus pravdu, co myslíš?“
„Taky by mě to zajímalo. Lidí navíc v průběhu staletí přibývalo. Odkud se vzaly nové duše? Znamená to, že se ty duše nějak naklonovaly, nebo snad byly dříve dušemi zvířat?“
„Rád bych to zjistil. Lidstvo potřebuje obrodu. Podívej se na ty mrtvé duše, které leží nehybně v Komorách Snů a sní svůj život v životě. Sice můžeš mít co chceš, ale je to nuda. To hlavní totiž nemáš ve svých rukou – svůj vlastní život. Já bych samanet nejradši zničil. Bylo mi šest, když se k němu moji rodiče naposled připojili a vícekrát už se nevrátili. Tutor mi vysvětlil, že se nás zřekli. Je to normální? Zasr.., hnusný nástroj.“
„Mně bylo pět, ale pamatuji se na ně taky,“ odpověděl druhý z nich s vážnou tváří.
„Alexi, musíme něco podniknout ..“
„Co třeba Gi?“
„Vypneme samanet. Do půl hodiny nezůstane nikdo z nich naživu. A na samanet už v životě nikdo další nepůjde. Bude to bolestivé poučení, ale je to nezbytné. Lidí na Zemi stále ubývá ..“
„Když to uděláme, ubyde jich dvacet miliard.“
„Nemyslím ty na samanetu. Ale když samanet tak dobře funguje odchází na něj stále více lidí. Za pár let tam budou všichni. To nesmíme dopustit.“
„Alex se zamyslel. „Odsoudí nás jako vrahy a pošlou do Lunaparku. Ještě nikdo nezabil dvacet miliard lidí. Není to obludné?“
„Ne, je to nezbytné pro přežití lidské rasy. Sámoši udělají z lidí mrtvoly na samanetu. Jistě, ani jsme nevěděli, že existuje svět, kde se nacházíme reálně. Řekli nám to až v osmnácti. Ale proč se máme nacházet v jakémsi virtuálním světě, který je uvnitř reálného světa? Není to vlastně přechod do nižší úrovně existence? Pro reálný svět jsou abonenti samanetu mrtví. Takže o žádnou vraždu nepůjde. Jen zabráníme Sámošům v tom pokračovat. Ve jménu lidstva.“
„Dobrá, máš pravdu, ale jak to chceš provést?“
„Jednoduše. Vyřadíme z provozu energetické zdroje samanetu. Známe od Tutorů veškeré jejich bezpečnostní systémy. Přece je máme v budoucnu ovládat. Pokud vím, tak jsou tři. Ve Washingtonu, Petrohradu a Melbourne. Potřebujeme přeprogramovat naše androidy tak, aby dokázali přeprogramovat androidy, kteří slouží jako údržbáři těch zdrojů. Přímo k nim se totiž nedostanem. Ani oni nebudou tušit, co dělají. Odpojí energetické centrály od kontroly zvnějšku a převedou do režimu automatické odstávky. Namísto sámošského kontrolního počítače napojíme svůj, který centrálám sdělí, že se mohou odstavit, neboť ty ostatní jsou v chodu. Jakmile zastaví, „naši“ údržbáři se vydají je opravit a přitom zničí veškeré spojení s jejich autonomním řízením. Zajistíme tím možná až několika hodinový výpadek. Všem připojeným na tu dobu „zmizí“ jejich virtuální světy. Ocitnou se v totální nicotě. Bez řízení samanetem nejsou schopni se probudit. Autonomní systémy řízení „Komor Snů“ se je pokusí je nouzově převést do hibernace. Je to velmi náročný proces a většina nepřežije. Pobyt v nicotě navíc přivádí lidskou mysl k šílenství. I když se zdroje obnoví už za hodinu, započatý proces hibernace se nedá přerušit. Ani samanet není schopen okamžitě znovu revitalizovat všechny virtuální světy, které jeho abonenti žijí. Bude to trvat několik dní. Přežije možná deset procent abonentů a ti možná projeví po takovém zážitku přání vrátit se do reality.“
„A v čem ti mohu pomoci?“
„Ty jsi jediný z mých přátel, kdo by dokázal naše androidy přeprogramovat. Můžeme zachránit lidstvo. Jdeš do toho, nebo to na mě práskneš?“
„Jdu do toho,“ odpověděl nadšeně Alex. „To přeprogramování bude hračka. Zatím promysli detaily celé akce. Kolik těch androidů budeš potřebovat Gi?“
„Šest. Dva na každou centrálu. Větší počet by byl nápadný.“
„Dobrá. Do týdne budou připraveni.“

„Johne, něco se děje. Dostal jsem od všech tří energetických centrál hlášení, že přecházejí do režimu řízené odstávky. Jestli se to stane, bude celý samanet bez energie. Odstávka začne za patnáct minut. Nechápu to. Centrální energetický kontroler o ničem neví. Hlásí běžný provoz.“
„Cože? Kale, kdyby se vypojily všechny najednou, byla by to katastrofa. Samanet NESMÍ spadnout. Co budeme dělat?“
„Je tu jedna věc .. natolik utajená, že o ní smí vědět jen Samaritáni a ještě pár zasvěcených.“
„Zasvěcených?“
„Ano. Je to celkem dvanáct lidí. Původně jsme to věděli jen my Samaritáni, ale jak nás ubývá, museli jsme doplnit naše společenství nejvyspělejšími Samy, kteří mají plně pod kontrolou naše technologie. Zajistí pokračování vývoje lidstva, až tady nebudu ani já, ani Dar Niels.“
„Co budete dělat?“
„Už jsem dal pokyn Monokomu, aby se o to postaral. Jedině tento počítač má všechny informace o technologiích instalovaných na Zemi. Spustí nouzové systémy, o kterých nikdo neví. Jsou utajeny právě z těchto důvodů.“
„Jakých důvodů?“
„Někdo napadl samanet. Ještě nevíme jak, ale všechny úkony na centrálách jsou monitorovány, takže se dozvíme, který android co při údržbě udělal. Není to chyba, je to čísi úmysl. Nemohlo by to jinak nastat na všech centrálách najednou. Každý android si rovněž pamatuje každou manipulaci, kterou prováděl on, nebo někdo jiný s ním.“

Všechny tři energetické zdroje samanetu spadly přesně v poledne. V tu dobu již ale byly v provozu tři utajované energetické zdroje, umístěné hluboko v podzemí na úplně jiných koncích světa. Abonenti samanetu nepoznali vůbec nic. V jednu hodinu měl už Kal Rios z Monokomu k disposici všechny údaje o původcích celého útoku.
Za další dvě hodiny seděli oba viníci v jeho pracovně.

„Pánové, vůbec nechápu, co jste tím chtěli dokázat? Mohli jste zabít miliardy lidí, kdyby samanet nebyl na takové situace připraven.“
„Ničíte lidstvo. Všechny připojujete na samanet, kde žijí jen ve snech. O co vám jde? Přivedete na uvolněnou planetu Sammeringce? Máte u vás málo místa?“
„Ne, nic takového. Vy tady máte málo místa. Pokud bychom přiletěli o sto let později, asi byste se zničili sami. Tato planeta není schopna důstojně uživit dvacet miliard lidí. Je to příliš velká zátěž. Váš průmysl by ji velmi brzy zničil. Nikoho z abonentů samanetu jsme nenutili a každý se může nechat kdykoli odpojit.“
„Kromě takových jako my, kteří tam žili celý život.“
„Naopak. Vy jste na samanetu cvičeni k tomu, abyste byli po dovršení dvaceti let odpojeni a zůstali v realitě až do konce života. Dostáváte sugestivní informaci, která ve vás vyvolává odpor k životu na samanetu. Asi to ve vás vyvolalo proti němu tu agresivitu,“ zamyslel se Kal.
„Je to ponižující,“ prohlásil George pevným hlasem. „Přesně tak,“ přidal se Alex.
„Neznáme humánnější možnost, jak oddělit lidi odhodlané prát se s reálným světem od těch ostatních. Stejně by strávili život hledáním své virtuální reality, která by je oddělila od nesnesitelnosti reálné existence. Sami víte, že život v reálném světě je mnohem složitější a bolestivější. Ale aspoň část civilizace v něm žít musí, jinak by se stala bezbrannou a určenou k zániku. Proto jsme vycvičili vás, Samy.“ Jste strážci jejich snů. Je to velká odpovědnost, která dává vašemu životu smysl. Nechceme, aby všichni lidé odešli na samanet. Vy sami jste toho důkazem. Čekají vás velké úkoly. Přesvědčil jsem vás?“
„Pokud je to tak ..“ odpověděl váhavým hlasem Alex.
„Uvidíte sami. Samů bude přibývat a počítáme s nimi v plánech na kosmickou expanzi lidstva. Protože tohle je cesta k obraně vaší civilizace. Nejsme ve vesmíru sami.“