..o bolesti..

musím se naučit jí děkovat / ale to mi stále nějak nejde
» autorka: šuměnka
» archiv Básně / Ostatní
Zas jako mnohdy za ty roky
mě navštívila nepozvána
Sedla si do mé postele
řekla jen, že si ustele
že levá bude její strana
a tvářila se vesele
/ Za to já skoro jako vrána /

Při spánku vrtěla si boky
Často mě bouchla zčistajána
Výčitky nesla kysele
Čím více kvetla, omšele
já vypadala každá rána
Jak umíráček v kostele
/ jak vyždímaná kurtizána /

Zas jako mnohdy za ty roky
se cítím víc, než vyčerpaná
Dáma mi ryje po čele
a přizvala i přátele
abych byla víc osahaná
Jsou milí tihle ctitelé
/ a já jsem jejich woodoo panák /
» 10.11.2010
» komentářů: 23

» 10.11.2010 - 09:28
pěkně vyjádřeno, však ono to půjde... počátek je snad uvědomění taky na tom makám
» 10.11.2010 - 10:35
Kapka:
hezky moc je tohle psáno
řekni jí odejdi dámo
u mne jsi holka už cizí
přeju ti ať navždy mizí
» 10.11.2010 - 10:35
Kapka:
hezky moc je tohle psáno
řekni jí odejdi dámo
u mne jsi holka už cizí
přeju ti ať navždy mizí
» 10.11.2010 - 10:47
Konec konců:
Smíšené, trochu smutné pocity mám, přemýšlím, co napsat, snad jen tiško přiznávám, aj já totok znám :´o( Přesto dávám ST! za obsah, protože hodně v sobě má.
» 10.11.2010 - 11:12
xoxoxo:
bolest někdy stravuje tělo i duši ale věřím že zase bude líp!
Smutné a krásně napsané!!!
» 10.11.2010 - 11:12
xoxoxo:
bolest někdy stravuje tělo i duši ale věřím že zase bude líp!
Smutné a krásně napsané!!!
» 10.11.2010 - 11:13
Květka Š.:
Šuměnečko,tu o které píšeš
by bylo potřeba odehnat třeba až do vesmíru
ať si tam projde černou díru
a nám,tady,na matičce Zemi ať dá pokoj...
———
to by nám bylo hej,za báseň moje eSTé měj.
A TAMTÉ,zamávej a řekni
už se nevracej!!!
» 10.11.2010 - 11:13
Květka Š.:
Šuměnečko,tu o které píšeš
by bylo potřeba odehnat třeba až do vesmíru
ať si tam projde černou díru
a nám,tady,na matičce Zemi ať dá pokoj...
———
to by nám bylo hej,za báseň moje eSTé měj.
A TAMTÉ,zamávej a řekni
už se nevracej!!!
» 10.11.2010 - 11:15
Špáďa:
Čím více bolesti a žalu jeden v sobě skrývá,
tím více citu do básní z nich ze sebe vždy smývá,
by nový se moh urodit či starý namnožit,
neb láska je jak amfora, bez níž nám nelze žít. A věz:
Čím hlouběji se před očima stmívá,
tím jasněji se ráno rozednívá...
» 10.11.2010 - 11:15
Špáďa:
Čím více bolesti a žalu jeden v sobě skrývá,
tím více citu do básní z nich ze sebe vždy smývá,
by nový se moh urodit či starý namnožit,
neb láska je jak amfora, bez níž nám nelze žít. A věz:
Čím hlouběji se před očima stmívá,
tím jasněji se ráno rozednívá...
» 10.11.2010 - 12:06
takova:
MOc pěkně jsi to napsala.
» 10.11.2010 - 12:06
labuť:
Bolest je mrcha,
co čumák do života,
ráda strká
» 10.11.2010 - 12:06
labuť:
Bolest je mrcha,
co čumák do života,
ráda strká
» 10.11.2010 - 13:28
nejsembásník:
1*, nemám slov ...
» 10.11.2010 - 15:30
Cecilka:
Zas jako mnohdy za ty roky
už míchám cosi v kotlíku..
ať nezvaní sem hosté chodí,
nepřekvapí v okamžiku.. Ať třeba dupou, ať se snaží
sebrat nám sílu, ublížit..
nabídneme jim, co se vaří,
třeba ubude potíží.. Víš, jak to chodí s kapkou jedu,
může je změnit docela..
co přišlo ztěžka, s dechem ledu,
může odtančit zvesela.. (bych to moc zle neviděla) ;o)
» 10.11.2010 - 15:30
Cecilka:
Zas jako mnohdy za ty roky
už míchám cosi v kotlíku..
ať nezvaní sem hosté chodí,
nepřekvapí v okamžiku.. Ať třeba dupou, ať se snaží
sebrat nám sílu, ublížit..
nabídneme jim, co se vaří,
třeba ubude potíží.. Víš, jak to chodí s kapkou jedu,
může je změnit docela..
co přišlo ztěžka, s dechem ledu,
může odtančit zvesela.. (bych to moc zle neviděla) ;o)
» 10.11.2010 - 15:31
Mbonita:
tuhle dámu taky znám..
občas se jí podívám i do očí.. ST
» 10.11.2010 - 15:31
Mbonita:
tuhle dámu taky znám..
občas se jí podívám i do očí.. ST
» 10.11.2010 - 19:31
Lota:
...ke komentu: člověk stále něco musí...výchova??? kdo ví???
» 10.11.2010 - 20:37
Zasr. romantik:
Musíme okusit mnohé bolesti,
abychom si lépe užili slasti.
» 10.11.2010 - 20:37
Zasr. romantik:
Musíme okusit mnohé bolesti,
abychom si lépe užili slasti.
» 11.11.2010 - 07:23
přichází jak nezvaný host
a zapomíná na rčení
to o rybě, hostech a smradu je těžké říct jí rázné dost
když zažíváme mučení
když ona nad námi má vládu v patách jí chodí přítelkyně – zlost
ony dvě dohromady je rovno trýznění
kéž by šlo lehce shodit z ramen tuhle kládu...
» 11.11.2010 - 07:23
přichází jak nezvaný host
a zapomíná na rčení
to o rybě, hostech a smradu je těžké říct jí rázné dost
když zažíváme mučení
když ona nad námi má vládu v patách jí chodí přítelkyně – zlost
ony dvě dohromady je rovno trýznění
kéž by šlo lehce shodit z ramen tuhle kládu...
Předchozí: ..až nebe bude krvavět.. | Následující: ..z Serengeti..

© 2011 - 2026 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku