..znavený den..

Znavený den, tak jako mnohý v řadě
Znavené tělo přišlo domů s ním
Jistí to vody střet a to snad v každém pádě
/ tu blahodárnou náruč dneska vážně ocením… /

V mysli mám Tebe / žádné překvapení
A představa i horký proud už vykonají své
Vší mokré jazyky na mě svá ústa cení
Touha mě opájí a do tenat svých zve…

Přivírám oči / ostatně jak vždycky
Hladí mě dlaně Tvé, až unikl mi vzdech
Voda si stéká po těle i po skle melodicky
a hmotní nehmotné, co vzniká v živých snech…

Promlouvám hlasem, jenž se hlukem tříští
Promlouvám slovy, která dobře znám:
Kdybys tu byl, tak chci Tě na kolbišti
Kdybys tu stál, tak si Tě osedlám…

A pak se vynoří ten obraz našich propletených těl
tu představu jsem viděla už minimálně stokrát

/ Tys dveře sprchy náhle zprudka otevřel /
a já jen stihla vydechnout: “ jsem tady celá mokrá…“