..já, žena..

Ty vždycky odzbrojíš mne! / Já, žena bojovnice
pak bezradná jen stojím zrakem ku zemi
To já Ti děkuji / že míváš ruku na mé klice
a navštěvuješ sem tam cizí území...

Ty vždycky okouzlíš mne! Já, žena kouzelnice
pak proměněná stojím vprostřed vlastních čar
To já Ti děkuji / že rozsvěcíš mi ve tmě svíce
a vstupuješ do světů zvláštních, které mění tvar

Ty vždycky oněmíš mne! Já, žena hudrnice
pak rozpačitě stojím s ústy v čekání
To já Ti děkuji / že někdy přijdeš na hranice
a občas vklouzneš vchodem postranním...

Ty vždycky naladíš mne! / Já, žena milovnice
pak opuštěně stojím s touhou zazděnou
To já Ti děkuji / že svým vesmírným pravopisem
mne svlékáš na kůži / ač necháváš mě oděnou…