..nejšťastnější jsem..

Nejšťastnější jsem,
když nitro mé se smíchem třepotá
a malí motýlci mi břicho šimrají
když nepohorší druhé nahota
s kterou se odevzdávám větám potají
když strom ověnčí kapky krůpějí
a vznikne dílo, které se mu líbí
když zem už konečně si lehne v závěji
a stvoří čistotu, co světu dlouho chybí
když muzika mne chytne srdce silou
a proud čehosi tělem projede mi
když od svých přátel vnímám auru bílou
a vytvoří se prostor pro zázemí
když sýkorka mi ťukne do oken
a já si uvědomím, jaká je to něha
když noc svým toužením má slzu pod okem
a já pak vedle malé bytosti si spokojeně lehám
když měsíc pohladí navzdory dálce vlasy
a slunce do červánků jemně vyráží
když rty se ochutnaj´a kordy svoje tasí
a tělo klidně schoulí se druhému do paží
když v klusu koně voním já i on
a trápení se změní na pocity štěstí
když v horoucnosti slyším cinkat zvon
a obtisk lásky pár chvil přetrvává na pelesti
když cítím voňavost všech mimin v zrození
a vzedmou se mnou city jako bouře
když jen dík náznaku dochází k vzrušení
a potom k pomalé a jisté citovzpouře
když silně slyším moře šumění
a dýchám modrotřpyt v tisíce odstínech
když spřízněné se duše najdou v básnění

A když mi jeden muž svým Já až bere dech…