..úžas nebolí..

říkám Ti;
„těBůh Hogboone“
A často s Tebou hovořím;

slovy, co zvuku neplatí
co jdou svým vlastním posunem
a když míjejí starý Řím
a /su/ na které sedíš
tak křídly máchaj´ke spasení

Ty chráníš svoje mohyly

Vánoční mašle na Tě hledí
A na plachtoví hned se mění
co stabilitu posílí…

tak neleť, zůstaň na palubě
i s tváří, co se neholí

buď slyšen šepot
křídel v hudbě
snáší se k Tobě jejich třepot

…úžas je stav, co nebolí...