..do ticha umlkám..

...když bílá zprůhlední slzavým rampouchem
tak v křehkém zlomu padá špice přímo do středu
Když prostě bílá zeskelnatí ve svém pohledu
a tělo nepřijme už ani zmrzlá zem
pak jen dvě třepotavá křídla pozvednou tu tíž
ze zbylých sil na hraně otupělých břitů
a ani saze od komína nedá štěstí citům
i když už bylo, bylo tolik blíž...

…když bílá zprůhlední v pohledu šestých smyslů
kroky se zastaví a bolest jediná už kráčí někam dál
Když prostě bílá zlomí lom bez lesku pro křišťál
a řada přirozenosti si doputuje k svému prvočíslu
pak jen se víčka ztěžka nakrabatí k pohledu do nikam
ve zbylém úsilí se ještě podívat
jak chybějící oči korálové sochy moai snad
Kus těla nad zemí ve hrubém tesání. Do ticha umlkám…