..čajová dračí báj..

Špitla;
„dýchni na mě horce k rozehřání“

A on přiletěl!

Měl jednu hlavu, přitom mnoho těl
A každé vonělo
jen pro tu jednu paní

Hovořil s mandarínským dialektem
aby tu jeho žhavost neodmítla
a aby taky věděla;

že přírodní je a roste jenom pro ni
že listy má jak široké tak dlouhé
že tein mu v žilách koluje

pak začal něco o bai cha
a o lu cha a o camelia

a Ona měla pocit, jak mluvila by s Bohem
co bez sítka ji sebou tónuje
do barev, chutí, třepotání břicha
do čajového portfolia
v magickém rituálu
věčných duetů

jen zlehka přistoupil
a sundal červenou jí šálu
s pohledem rovným magnetu

vybarvil dračí báj
ochutnal cíl

..a pod ní, jako kolem ní, roztočil lžičkou čaj…