..o neproniknutelnosti..

L e ž e l a
s hlavou ležérně podepřenou

A v obrazech zelené duhovky
rostlinných artefaktů
hromaděných déle než věčnost sama
se odrážela mračna ztemnělá
co nebesy se nad rovníkem ženou

a dotýkaj se kmenů v skrápějícím aktu

a otvírají kvetoucí to panorama

Pak její vůně k pohnutí ho přiměla
se otočit. A říci; „Ženo,

chci dotknout na chvíli
se Tvojí neproniknutelnosti

Tvé plaché divokosti

Tvého hájemství…

A někde uvnitř, hluboko
pod přísným hledem Attily
pod jeho bičem boží bdělosti

se přesto kmeny proměnily na kosti

a zeleň na kůži, květy zas na vnadidla

co rozvít toužila se do ženství

..a v ústech vláhy chuť a v klíně božská jídla…