..rozpršená..

R o z p r š e l a
jsem se / což se mi často stává
že tělo rozstříkne se v nekonečno jiných
by slilo opět se, do silnějšího
zářivého průhledného těla

a než tak stane se, tak prostor zachytává
kapalná tělíska, ty malé laskominy;

netrápící se tíhou

mrholíc volně z oblaků

krášlící plátno mezi nebesy a zemí

v spojení čistším splynutí

v barvení duhového lomu
vzduchu, vody i světla v zázraku

a náhle On stál jediný tam mezi všemi

jak byla bych mu trochu po chuti
jak zatoužil by po mém axiomu
jak přitáhnout by chtěl mě z oblaků

zaklonil hlavu
a zadíval se v neurčitý cíl
když přistála jsem první, druhá, třetí…
a jako tisícerá kolem něho plavu
neb jazykem si mě už okusil

stékám až do zakletí

v úsměvu vrásek kolem úst

A i mí draci zpátky do kůže mi letí

Já opět hmotním se. A zářím. Toužím růst…

/ …však v cestách mých už mnohý zabloudil… /