..na planetě..

B y l o poledne;

A my jsme seděli
na Olympusu Mons
na nejvyšší to rozhledně
abychom zapsali si / nejen viděli
A taky nachytali bronz…

Vždycky byl tady klid !
Takové útočiště k rozjímání;

I když svou sílu mohu zrovna tady rozvášnit

Přesouvat prach
a měnit světlost ploch a plání

Kochat se severními lávovými poli
Koryty, kaňony i pískem na dunách

Prolétat Marinerem bez přestávky v hrách
širokým hlubokým, údolím za údolím...

A představa, že možná skončí to, dokáže slzy prolít!

Extrémní námaha tu tvoří, formuje do riftů litosféru
Já sama Labyrinthus znám jak svoje střevíce

Letíme ruku v ruce touhle oranžovou zemí
co do růžovočervených se občas dává směrů
když rozmarně si krevel snad nanáší na líce
a šňůry dlouhé kamenné ozdobí její lemy…

Pak vezmeme to od rovníku na sever
Do dávné zóny pobřežního ticha
Do Cydonie k pahorkům, v nichž jasný odkaz dýchá

Tam ustrneme jako Sinus Meridiani
do sebe, do svých pohledů a láskyplných her
a zapomenem´ na chvíli, jak snadné je být prodaní…

…jen tvář promlouvá k vesmíru, co nikam nepospíchá…