..rozkvetlá..

R o z k v e t l a
jsem, když sloupl ze mě kůru pomeranče
a zavoněla chutí citrusů
ve květu lotosu, s nádechem ze světla
i tónem stmívání, co kolem slunce tanče
když srpek měsíce se všije na pusu…

Svlékal mě s něhou, lístek po lístku až k okvětí
a aranžoval jako ikebanu v symbol oblohy
Už nikam nespěchal / jen měnil polohy
s tím citem umělce, co má svou vidinu
a přesto nemá vlastně žádné ponětí
jak dílo bude vypadat, v paprscích ve stínu…

Rozkvetla jsem mu pod rukama
když kapky rosy pokládal mi jemně v šíji
chtíc oživit mne v lineární harmonii
konstrukce rytmu barvení
A nejen ústa se mu nabídla už téměř sama
jak váza s vláhou. Jako dávné vábení…