..v hologramu..

T a n č i l a  jsem
na štokrleti nábřežím
chytala duhu lasem
a všebarevné mořské koníky
pak dětem zapřahala k otěžím
aby je provezli náměstím magiky…

A On se pohupoval nedaleko!
/ zas lámal hroty pohledů
zas měl svou potištěnou helmici /

Zvedl se. V písečných botách klidně prošel řekou
aby mi dokázal „já tohle dovedu“…

Pak z kapsy vytáhl svůj papír balící
a na něm rozběhl se živý hologram;

tam žena letěla
a masku konkubíny měla na lících
a tělo z čokolády, která řeku tvořila
na ní plul muž, co břicho měl jak prám

pak celá scenérie zmatněla
by zjitřila se v jiném zobrazení

na poli rýžovém půlová nota klíčila
a vprostřed pyramidy kovového ticha
se na opasku v obrazci koloběh zase změnil

rozkvetlé květy k nebi rozkoš její dýchá
v tom labyrintu slovní žvýkavosti
začala pršet smíchem
do modré trávy, do fialových cikád
do piktogramů
do hvězdné vábivosti…

A v tomhle okamžiku složil lodičku
Poslal ji někam do nebes

Pak zavázal mi oči, by v nedalekém chrámu

s citem pro písmo klínové
se zhostil
úlohy znalce, jenž naladil svou vábničku

…všech nekonečných zbarvení, co rozmícháme dnes
v paletě nebezpečně váhové…