..rozplavená..

V y s t o u p i l a
jsem z mořské hlubiny
tvořená z vln a příboje
mokrá tak, že bych nejspíš oněmila
/ i hlučnost pil /
oděná v pěnu závoje
hříšná i svůdná bez viny
s touhou, chutnat ho ve stoje…

…a tak jsem raděj rozložila
své tělo v nekonečno pouštních písků
do žáru, co by vzal si vlhka díl;

i země vyprahlá snad ze mě pila

slunce dva draky v chvíli vypálilo
tam mezi lopatky, v posvátnou misku

a vzduch mě dusil paží, horkem, silou

a zeleň do mých očí vyklíčila…

A když se poslední kus rozplavena vypařil

zbylo tam torzo, slaná socha ženy
ve zvláštní poloze
aranžmá zrnek bělostných;

dvě paže zoufale ve čtverci rozhozeny

a nohy zklíněné, tvář zpola k obloze

a ústa posledního vzdechnutí…

Sněžilo na ni peří, jako první hřích

Stačilo ústy vydechnout a bude součást dun
Či rozsype se jako mávnutí

..a zas se zmátoří, je zvyklá na posun..
/ je zvyklá na podobné scény /