..Afrika..

V z n i k l a
z potoků rozkoše a touhy
i vyprahlosti nehlazených těl

Jednoho rána křehce protáhla se
Cudně se rozhlédla a potom trochu křikla
to když se bubnů zvuk skrze ní rozezněl
sytý a rytmický, hlučný a dlouhý…

Pak pudrem barvy písku natřela se v pase
A rozhodila husté prameny
Na stezkách dlaní stáda v křížení
Ve chladu podkoleních jamek šelmy usínají
V očích sluneční žár
takový, jenž se odráží snad jenom od Ženy
Území všech a nikoho

Staleté cedry, kafrovníky v hájích
A purpur na lících, život i zmar
Duhové nadočnice plují oblohou
Dravost i plachost v spojení
A horské hřebeny i pánve jako milodar
na pohyblivé desce sopečného vzrušení…

Hluboké rokle, propadliny
A stopy kopyt v běhu zběsilém
A tepny řek, hranice, stíny
Jezera modrých odrazů a lesku
Tříštivé mlhoviny
A nebe hvězdnaté jak třpytný diadém

A v uších drahokamy
A sukně z jemných per
Kořeny života, cestička přes soutěsku
Kolébka ebenové mámy
Syrovost přežití, pradávný směr…

Dýchá
žízní i vzdychá…
Divoká, nádherná, k usoužení

Souměrná studnice velkých očí
A plných rtů. A dlouhých noh
Hrdá i zmučená, žije i plení

…kdo do ní ovšem jednou vkročí
ten vracet by se stále moh´…