..umělecká..

P o č k a l si
na mé zatleskání
/ tím signálem stéká čerň antracitu
do všech malých dóz /

Došel mu inkoust v kresbě do krásy
odložil pero dál
a pokračoval dlaní
v níž mnohem víc měl citu
by výtvor přes doteky polaskal
by kresba pocítila jeho daktylos

...jako by vytušil
že kdesi nad ním tichý pozorovatel
je jeho konání

Trhla jsem sebou / což byl jeho cíl /

Vydal se ke zdroji
/ nehmotně hmotných těl /

a šel si oklikou, zákoutím, ústraním

co se mu líbilo, klidně si osvojil

slabinám země skvěle rozuměl

za vůní vláhy slepě bezbranný
/ se zbraní v konání /

a stále kreslil / máyské motivy
i indiánské vzory stínované…

Pak dlaní světlo zvláštně zakřivil

Použil jazyk Nahuatlů, by ji oživil…

A tleskl směrem do mých míst!
A já jen stekla stejně jako černý samet noci
/ i tím si byl už vlastně jist /

..že pronikne mi hrdlem zvoucím
A já budu si skrz něj číst…