..dvojhvězdná..

O d p o č í v a l a
jsem u ohně plamenů

/ byla to jedna z nocí
v nichž se plní přání /

krajina koní divokých se zdála pomalá
křídla nechali v oblacích
neb touha klidu spát je dohnala

tak uvelebila jsem se / převlékla za ženu
a hrála dámu s hvězdnatými kotouči
které jsem stále měla ve své tiché moci

…tu utrmácen došel ke mně z plání

Skrz plameny probleskl úsměv můj
dvě zbylé hvězdy bezděky jen
vsunula jsem k uším
 •   s myšlenkou; tak si dešifruj…

„Chceš-li, sem přisedni. Musíš být unaven…“

Jen kývnul hlavou / procedil, že sluší
mi ty třpytky přizdobené /

A pak jen sdělil do prostoru;

 že už to dávno, co si vyšel ven
 a od té doby cesty svoje žene
 a vody před sebou zas plaví
 a honí hoře zase jinou horu
 a hraje na hranice
 i slaví jako slavík
 a vítr vítá kdekoli a do úmoru
 a líbá libost na líce
a právě nyní že se trochu ztrácí ve spleti mých vzorů…

A já jen zase sundala tu dvojhvězdici
A nastavila dlaň až směrem k němu

„...jsem kočovnice. Živelná i snící.
A dneska je noc pro lásku. Zde máš pár tantiemů…“