..promísená..

Z b y l a
jsem z posledních
naivního druhu trosečníků

Měla jsem nohu přes nohu

a snad kdybych se nezasnila
tak vůbec nenapad´ by sníh
a kdybych do rukou pak nevzala si dýku
a nerozpárala s ní oblohu
tak zemi neprobudí svítání
a kdybych neměla svou vláhu
tak půda popraskala žárem
a kdybych srdce neschovala do tkání
tak naruší to jistou rovnováhu
a vůně jehličnanů zmizela by s jarem…

A neměla jsem pocit
že jsem útočištěm pro jiné
A neútočila jsem ani na své nitro

Možná, že pomník kamenný by procit
když sbírka muzejní se vůní rozvine
v tom čase strnulosti, kdy se náhle pohnula...

/ a nebyla to Fata Morgána /

To jen On skočil na planinu
s výrazem konzula
a myšlenku měl chytrou;

že promísíme diadém a lícoví
/ od noci do rána /

Já udělala přemet tam a zpátky
/ a svět vyzvracel kocovinu
točna se opět pohnula
a život udělal krok vratký /

…čekal, co na to odpovím…

Já se jen podívala, co to v dálce blýská
A trpělivost ochutnala z blízka
A mírnost stiskla do retů
A pružnost do klína

Měl příchuť dobrých buketů
co chutě prolíná

A v ruce kůl s cedulí: Nerušit

..našli jsme štěstí ve vášni a vášně epifyt..