..cesta do neřesti..

Ať přání j a k á k o l i,
my plníme je na počkání…

Tohle je heslo dne i noci k Špáďoklání
kdy touhy jeho míří k roztrhání… !

Tak hebkost sfouknu z polí
jen hřeby zbudou v pláni
a volám na pomoc pro hříček milovníka
ty Orkánové děvy
a sestřenice Vánic ledových
jichž praktiky se týkaj´
kdy služebníku dají lačný hřích
v trýzni, co tělu nepoleví…

Mohutné svaly černých otroků
hlídají prostor, aby neutekl
a rudá kane z nebes v jemném potoku
když snášejí se korzetové krásky
na noze okovaná pouta, tenký štekl
a v rukou biče, kůži za podvazky
dech mrazivého olíznutí
a pohled chladný, tvrdý, nepoddajný
piercingy, kde se dá
by vyvolaly pnutí
až stisknou místa tajný
v kterých se rozkoš s něhou nehledá…

A všude povely a křik rázného hlasu
rozžaté louče a roztočené loukotě
podvazky místo řetězů má oběť na zápěstí
a řetězy zas visí divoženkám z pasu
slzičky potu skrápí rozšlehané vzkazy
co tělo popisují v nahotě

..že volba byla jasná! Tohle je cesta do neřesti…