..zygomatická..

„A h o j,
jsem stavitelka fragmentů!
Hledám tu náboj
osobnost
a v jistém momentu

jste pad´ mi do oka skrz žluté sklo mých brýlí…“

A když jsme si zrak poměřili
abychom dali úplnost
té civějící chvíli
pohnul se jeden válec v druhém
i z prstů kšilt změnil své zaoblení

/ měl oči jako uhel
dík stínu snad, či zornic rozšíření /

my vdechli hvězdný prach
a roztáhli své úsměvy…

Kdo ví;
zda poznání mělo ten silný účinek
či imaginace a její práh
přes který překročit jsme směli
či naše směšné oděvy
a nebo jemné žebroví

a nebo nad obočím posunek
k říkance s petrželí…?

Prostě jsme rozesmáli se
tak od hlavy až patě, jak se říká
a z plna hrdla k tomu
že břišní svaly neškrtly si víc

...jeden potulný balík
co myšlenku už nese v nadpise
a s rozumem si tyká
...a jedna povětrná škatule
co zabývá se přetvářením zlomů
a rozbíjením definic…

…A pak své všité hologramy hbitě rozkmitali
by v pochopení zítřka, dělali to, co minule…