..restaurátorská..

O p r a v o v a l a
jsem fresky v sakristii poutního kostela
Panny Marie Sněžné

/ a jak jsem k tomu dospěla?
no, jsem schovanka bývalá
Johanna Baptisty Zimmermanna /

tak moje prsty něžné
v oltářním prostoru už zrána
si restaurovaly
a moje mysl kochala se dílem
i fantazií, co pod nánosy se mi sytě odhalí…

Přes zaujetí však jsem tvářila se rozpustile;

neb ve vzpomínce tančila jsem s ním
/ když konečně se odhodlal /
mě vyzvat na včerejším plese
a oba ztráceli jsme se v tom reji maškarním

měl převlek, který vlál!
/ takový, co muž snese
by úsměv vyvolal… /

A to se vždycky cení!

Náš hovor skončil u klíčů
jimiž chtěl otevřít si nejspíš k srdci bránu

…a náhle, jak by slova jeho byla zúročena;

se pod mou dlaní
freska ve své konzistenci mění
do nehmotného hmotna pro oko
s jiskrami od zářičů
a klokotá si zrychleně na jednu druhou stranu
tepe jak nezřízená
a zpívá píseň divokou…

Znala jsem tyhle průchody…

A neváhala ani vteřinu!
vklouzla jsem do děje, jak do vody
V mysli svou vytouženou hlubinu…

* * *

„…jaká je Vaše parketa? Jste typ mé duchaplné pohody…“