..uspíme den..

Uspíme den. A probudíme noc!

Čas odkloníme z cesty mimo nás
Na zem si odložíme nejdřív pravomoc
a vedle ní pak od cudnosti pás
A vyladíme rezonance hlasů
možná i rozsvítíme vlastní útroby
pak schválně zamotáme ručku od kompasu
ať směry naši touhu nijak nedrobí
a potlačíme fyzikální zákonitost,
zmizíme za rohem kulaté planety
v rozměru bytostí, z nichž vzniká jednolitost
vepsaná do tváří, jak věčné portréty…

*

Zastelem noc. A provětráme ráno!

Čas vrátíme zas do svých kolejí
Úsměv nám zůstane a touhu dáme stranou
než večer potkáme se ve své aleji
A pohladíme kousky vjemů v těle
pak vydáme se jistojistě opět na sever
a viditelné stopy uspokojení se smísí neuměle
se stavy teskliva do vzdušných atmosfér
A srdce zasténá, i přes to štěstí v duši
větrné povětří jen hlásí příchod svůj
kováře od žáru už nikdo nevyruší
když dech můj zašeptá; „tak už mě pomiluj…“