..důvtipná..

Měl kabát utkán z vláken espritu
z nichž každé nořilo se až do jeho těla
jak jeho vlastní epifyt
kolekce závitů
poslední móda bagatela
s níž nechtěl ohromit…

Podšívka fluidních látek předrahých
knoflíky z želvoviny
co lemovala tužba dokola
límec stál vztyčeně, jak předzvěst odvahy
provázen větrnými stíny
které si na písknutí přivolá…

Už dávno znal,
jak křehké vnady mohou být
jak pomíjivý den je po dni k věčnosti
jak rozpadá se krása, kterou vysochal
jak slunovrat si bere anuit
jak rozjímání hraniční je cenností…

A uvědomoval si, že má nohy, aby kráčel
a chápal, že má paže, aby pohladil
i že má sílu zaklínače
a mozek jako samostříl

uměl se vyhnout nenadálým zvratům
a někdy liboval si ve své nahotě
v žáru svých myšlenkových objetí
byl spraven na debatu
když díval se skrz loukotě
s něhou, co mají v zraku estéti…

I on měl ale v hlavě sen
co v nitru zůstává neměnnou radostí
chtěl najít povětrnou z žen
z rodu těch vzdušně nestárnoucích bytostí…