..hloubavá..

Studoval hebrejštinu;

snad pro ty konsonanty
pro pulsonické hlásky
vznikajíc vzduchu prouděním
kdy v těsném přiblížení vzniká silný šum…

Měl vnitřní disciplínu;

formoval artikulaci, namáhal panty
i plíce k turbulenci téhle sonoritní lásky
a piloval to pravolevé řazení
zápisu kvadrátního typu. A dával tomu maximum…

Hrbil se často nad knihami!

Hloubavá vráska na čele se kroutila jak stuha

Sedával hodiny nad svitky pergamenů
Zbožňoval kaligramy
což byl jak protipól, tak blahodárná vzpruha
prostředí bezvzdušného suterénu
kde knihovnu měl plnou starých děl…

Byl svéhlavý to samotář
i zarputilý luštitel
a hledač elementálního arkánu;
který měl jak svou vzdušnou tvář
tak mnoho povětrných těl…

Hodiny neúnavně nahlížel pod závoj zázračna
• do stránek vichřic, průvanů
• do kreseb osvícených mudrců a mágů
• procházel kruhy s trojúhelníky
• zkoumal slovíčka dvojznačná
• pomocné šifry na rukávu
• k postupu v labyrintus pro historiky…

A pak ji zcela náhodou
objevil v trhlině u vazby starodávné kroniky
Měla svou hloubku, tělo pod vodou
a pulsovala dějinnými mezníky;
• v zázračném závoji
• provázena svým tajemstvím
• toužebně vzdálená
• nahá, ač ve zbroji
• s výrazem reflexním

..z něhož si rozluštil; „tak konečně! Už tlačila mě kolena…“