..epochální křída..

Mrštila jsem do vesmíru bumerang
bych srazila pár planetárních koulí
Naladila na stanici tvrdej punk
a proměnila na tága několik pevných holí…

Měla jsem chuť dát karambolu šťouch
a falše zvládala jsem víc než s nadhledem
Body mi padaly, jak vyseknutej sloh
Tágo to strkalo na dokonalej vjem
A křída špičku mazala, až prášilo se do okolí…

Možná že právě tohle způsobilo zlom;
najednou druhohorní oceán obklopil pevninu
převládlo humidní to klima,
vyrostl šácholanu strom
a poznala jsem platany i listy vavřínu
na obou pólech chyběl led a zima
když v tom se ke mně přiblížil snad Iguanodon
strčil mi zobák do klína

/ téměř tak intimně, jak dělává to On
vždycky, když s něhou pomaličku začíná /

a nad hlavami proletěl mi pterosaurů shluk
těch býložravých osm metrů pohnulo se pryč
a že kulečník sebral čas, mi vážně bylo fuk
neboť mě v tu ránu vzal badatelní chtíč

a já se rozlétla do senonu a gallicu i neokomu
shlédla ten rozpad superkontinentu naživo
chtěla jsem Didelphodona si sbalit s sebou domů
vědouc, že Vichřice pro predátory není obživou…

Prostě mé unesení atmosférou vývoje té doby
bylo tak mohutné, jak ještěři ať pancéřoví nebo rohatí
Na krku pero z praptáka mou hruď nádherně zdobí

…ten poslední strk na plátně se skvěle vyplatil…