..v pohledu..
životě a tak...
» autorka: šuměnka |
Usmála jsem se
a podívala dolů z vesmíru
svou meziplanetární mlhovinou Helix
na řetěz oček dnů a nocí v jedno spojených;
na slunečního svářeče a jeho koncese
schopnosti vyslovit i přihelftovat na míru
na snahu uchopit ten zrcadlící remix
všech vln i vodních rýh…
zvlněná bárka houpavě se vrtí
vzdálená suchozemským zábranám
vzdálená zrození i smrti
vzdálená formě strnula
v převaze zdolat vlnolam
v síle, která je plynulá
i odhodlaná k zdivočelým hrám…
Díval se trochu jinak
na život
jak by měl v očích anagram;
věděl, že tragédie stíná
aby svou komedií přišla jiným vhod
že bolest formuje
a ke štěstí je cesta trnitá
že k uvědomění je užitečná vina
a k chůzi po vodě zas prám
že jen ten, kdo své bytí kvituje
tak s tím se v nebi počítá
a ten, kdo miluje
tak zvládne protiproud…
Byl jako delfín!
A já zas jak ten růžový
jsem skokem vnořila se vodám do hlubiny
S vinou i bez vin
jsme klestili si cestu skrze korály
nezkrotných vrtochů a chrámoví
napospas slunci, k obručím jeho krinolíny
ať paprsky nám pihy vypálí...
***
Věděl, co chybí mu
Hledal kdekoli ženu!
Jsem povětrnost v ženském minimu
…však přesto neúnavně kupředu cit ženu…
a podívala dolů z vesmíru
svou meziplanetární mlhovinou Helix
na řetěz oček dnů a nocí v jedno spojených;
na slunečního svářeče a jeho koncese
schopnosti vyslovit i přihelftovat na míru
na snahu uchopit ten zrcadlící remix
všech vln i vodních rýh…
zvlněná bárka houpavě se vrtí
vzdálená suchozemským zábranám
vzdálená zrození i smrti
vzdálená formě strnula
v převaze zdolat vlnolam
v síle, která je plynulá
i odhodlaná k zdivočelým hrám…
Díval se trochu jinak
na život
jak by měl v očích anagram;
věděl, že tragédie stíná
aby svou komedií přišla jiným vhod
že bolest formuje
a ke štěstí je cesta trnitá
že k uvědomění je užitečná vina
a k chůzi po vodě zas prám
že jen ten, kdo své bytí kvituje
tak s tím se v nebi počítá
a ten, kdo miluje
tak zvládne protiproud…
Byl jako delfín!
A já zas jak ten růžový
jsem skokem vnořila se vodám do hlubiny
S vinou i bez vin
jsme klestili si cestu skrze korály
nezkrotných vrtochů a chrámoví
napospas slunci, k obručím jeho krinolíny
ať paprsky nám pihy vypálí...
***
Věděl, co chybí mu
Hledal kdekoli ženu!
Jsem povětrnost v ženském minimu
…však přesto neúnavně kupředu cit ženu…
» 21.04.2011
» komentářů: 6
» 21.04.2011 - 06:31
Konec konců:
Závěr jakoby plný sil, ale nic není jednoduché, to plně chápu... snad aj já .... kdo ví, snad časem, poženu se též takhle dopředu s odhodláním na plný plyn, jako ostatní. ST!**** sumíš mi jako moře, při západu slunce.
Závěr jakoby plný sil, ale nic není jednoduché, to plně chápu... snad aj já .... kdo ví, snad časem, poženu se též takhle dopředu s odhodláním na plný plyn, jako ostatní. ST!**** sumíš mi jako moře, při západu slunce.
» 21.04.2011 - 11:53
enigman:
ženci...
ženci...
» 21.04.2011 - 14:25
Petbab:
vesmír není jenom fyzika
vesmír není jenom fyzika
» 21.04.2011 - 16:40
Špáďa:
S tím „minimem“ v závěru bych si dovolil (na základě tvých zde publikovaných děl) nesouhlasit, a jistě nebudu sám |;-)...
S tím „minimem“ v závěru bych si dovolil (na základě tvých zde publikovaných děl) nesouhlasit, a jistě nebudu sám |;-)...
» 22.04.2011 - 08:27
šuměnka:
To Špáďa; to je ženské minimum – ni básnické
jsem větru šum – tak zdá se mi to logické )
To Špáďa; to je ženské minimum – ni básnické
jsem větru šum – tak zdá se mi to logické )
» 22.04.2011 - 08:27
šuměnka:
To Špáďa; to je ženské minimum – ni básnické
jsem větru šum – tak zdá se mi to logické )
To Špáďa; to je ženské minimum – ni básnické
jsem větru šum – tak zdá se mi to logické )
Předchozí: ..tělo plné smůly.. | Následující: ..kráso..