..v hoření..
v citelném plameni
» autorka: šuměnka |
Chybělo mi
teplo. I záře svítivá
Já cítila se jako provinilec
sparťanského světa
Když náhle zvuk rozechvěl zemi
ve fenyklovém stonku uhlík ožívá
a Prométheus usmívá se mile
kráčeje ke mně jako zběhlý světák
a malý oheň záhy rozdělává…
Pak naproti se usadí
na hovor chvíle pravá;
„toť PÝR“; dí suše
jako by součást jeho byl
„ten jeden ze čtyř božských kořenů“
a pak mi ještě prozradí
že mudrc Empedoklés ve své písni nastínil
že živly vlivem Lásky mísí se jak duše
a rozlučují vlivem Sváru
pak na mě podíval se jako na ženu
„tys AÉR, vlhá i teplá forma daru
těleso dokonalých osmistěnů
tak nasedni si k slunci do kočáru
vem´ohnivý meč s sebou do nebes
a zkus odhalit neviditelnost
ozářit přirozenost
vrtidlem z vavřínu do lůžka z lípy snes
ten symbol života
vášnivost rozmanitých tvarů
co květem živoucím se větru třepotá…“
Já nečekala už jsem ani okamžik
V hlavě mi zněla všechna jeho slova
Práskla jsem bičem nad hlavou
a zašuměla; dík
zvedla se chřípí šarlatová
kočár se v rouše ohnivém do noci vznes
žár pohybem se rozplamenil v provaz
oheň sám sobě byl tou příčinou
vlna i obraz na obzoru moh´by demonstrovat
jak síla větrná v ohnivé náruči
se v lásce proplétá
plane a vzdouvá
a pak se rozzvučí
…by k jiskře svého srdce byla zaseta…
teplo. I záře svítivá
Já cítila se jako provinilec
sparťanského světa
Když náhle zvuk rozechvěl zemi
ve fenyklovém stonku uhlík ožívá
a Prométheus usmívá se mile
kráčeje ke mně jako zběhlý světák
a malý oheň záhy rozdělává…
Pak naproti se usadí
na hovor chvíle pravá;
„toť PÝR“; dí suše
jako by součást jeho byl
„ten jeden ze čtyř božských kořenů“
a pak mi ještě prozradí
že mudrc Empedoklés ve své písni nastínil
že živly vlivem Lásky mísí se jak duše
a rozlučují vlivem Sváru
pak na mě podíval se jako na ženu
„tys AÉR, vlhá i teplá forma daru
těleso dokonalých osmistěnů
tak nasedni si k slunci do kočáru
vem´ohnivý meč s sebou do nebes
a zkus odhalit neviditelnost
ozářit přirozenost
vrtidlem z vavřínu do lůžka z lípy snes
ten symbol života
vášnivost rozmanitých tvarů
co květem živoucím se větru třepotá…“
Já nečekala už jsem ani okamžik
V hlavě mi zněla všechna jeho slova
Práskla jsem bičem nad hlavou
a zašuměla; dík
zvedla se chřípí šarlatová
kočár se v rouše ohnivém do noci vznes
žár pohybem se rozplamenil v provaz
oheň sám sobě byl tou příčinou
vlna i obraz na obzoru moh´by demonstrovat
jak síla větrná v ohnivé náruči
se v lásce proplétá
plane a vzdouvá
a pak se rozzvučí
…by k jiskře svého srdce byla zaseta…
» 22.04.2011
» komentářů: 5
» 22.04.2011 - 09:40
Konec konců:
Nádherné počtení a ač je to zvláštní, já jsem si najednou vybavila film „300 bitva u Thermopyl“, který mne skutečně uchvátil... a tak... ač to sem zrovinka nepatří, přesto děkuju za krásné počtení a šumím díky. ST!***
Nádherné počtení a ač je to zvláštní, já jsem si najednou vybavila film „300 bitva u Thermopyl“, který mne skutečně uchvátil... a tak... ač to sem zrovinka nepatří, přesto děkuju za krásné počtení a šumím díky. ST!***
» 22.04.2011 - 09:42
kejtyyy:
bože, Ty jsi úžasná =) vážně mě Tvůj styl psaní velice dojímá... teď jsem si odběhla od skript do Etiky a nikdy by mě nenapadlo, že někdo to umí pojmout takhle překrásně... ST se mi zdá málo...
bože, Ty jsi úžasná =) vážně mě Tvůj styl psaní velice dojímá... teď jsem si odběhla od skript do Etiky a nikdy by mě nenapadlo, že někdo to umí pojmout takhle překrásně... ST se mi zdá málo...
» 22.04.2011 - 18:40
xoxoxo:
síla věčného plamene a v něm srdce zrozené krásně se četla ,pěkné obraty ST!
síla věčného plamene a v něm srdce zrozené krásně se četla ,pěkné obraty ST!
» 22.04.2011 - 23:10
Špáďa:
Obě jste nádherně plamenné, Ty i tvoje báseň. (Bez plamene v Tobě by ani v básni plamen nehořel.)
Obě jste nádherně plamenné, Ty i tvoje báseň. (Bez plamene v Tobě by ani v básni plamen nehořel.)
» 23.04.2011 - 00:27
enigman:
rozeta...
rozeta...
Předchozí: ..rozkvetl dnes vítr.. | Následující: ..tělo plné smůly..