..světlo pravdy..

Oheň dohoříval…

Já vznášela se nad prunusem
a z jeho okvětí
jsem tvořila si prostorové mozaiky…

On skoro usínal, protože zíval
A i to dělal se vkusem
Bál zaplašit se očividné napětí
když všim´si mojí levitace
i pírek od rajky
jichž bylo přesně dvaadvacet…

Plula jsem na místě
v té rovnováze, která je mi daná
zvolna i pomalu
pro trans i k očistě
pohledem fixovaná
průzračnost Elementálu

zpěv srdce pronikal mi skrze tělo dál
natolik jemný byl
že kdyby vzal si síťky motýlí
tak by ho s klidem do nich pochytal
a věty z toho něžné rozluštil
jež by mu i tep zrychlily…

„jsi cizinec
přišel jsi ze světa
z kterého pocházím já též
Jsi radost má i možný očistec
Pojď se mnou mlčet tam, kam až se dolétá
a nebo mluvit, konat, až se zachvěješ
Prostě jen tak, pro radost bláznů třeba…“

A nejspíš, že se toho nebál;
• roztavil magnet natošup
by získal jádro přitažlivé
• z železa vozu pevný trup
si vykoval a nasedl
• zaklínil nohy přepečlivě
a jak nejlépe dovedl
mrštil vysoko do nebes
tu jeho rafinovanost…

Měsíční svět ho přitáhl a přijal pro smělost

Voněl stejně tak, jako voní les
A hleděl stejně tak, jak hledí mořské hlubiny
Ruce měl jak dva cepíny

Objal mě celou / trochu se i třás´

A zašeptal,
bych nyní já si vychutnala jeho hlas;
„tys pravým důvodem
mé existence“

Svět zjihle rozpršel se, aby rázem hřál
Pod námi zhoupla se i zem
A bez čekání na sekvence

se kolem rozhořel i nebe kus
že všechno živé rázem četlo;

…Nihil Est Veritatis Luce Dulcius…
/ nic není milejší, než pravdy světlo /