..rozhraněná..

Jak poznala by smutek z odloučení
když pošimrala mě ta malá dětská dlaň
Připlácla se tak znenadání na čelo
a mnou až příliš silně projelo;
kéž chvíli, chvíli hlaď a nepřestaň
veď mysl cestou přímou k zapomnění…

°
Odveď mě od všech skrytých zákoutí
co v šišce rozvité se dechem usadí
zahřej mi zchladlou vlhkou tvář
a hořkost srdce v slzách perel zmař
hlaď mě, ať už mi v noci smolné nevadí
že není tady a že nesedí dotyku naproti…

°
Pak dojetí se spolu s bolestí jen naráz spustilo
A jaká hloubka je až na dno pořád netuším?
Však jeho nevinnost stála tu se mnou teď
a snažila se k pochopení přelézt divnou zeď
za níž jsem toužila citelně být jen s ním
v tom marně marném boji černé za bílou…